Šestimilionová Alexandrie, arabská al-Iskandaría, je dnes správním střediskem stejnojmenného regionu a druhou největší metropoli v zemi, ale ve srovnání s tisíci lety egyptských dějin se jedná vlastně o město velmi mladé. A přitom už na první pohled přívětivé.
Půldruhého století sbližování Egypta se západní Evropou Alexandrii natolik přiblížilo evropským městům, že se v jejích ulicích, nebýt arabských nápisů, cítíme skoro jako v Itálii nebo v jižní Francii. Mnohakilometrová promenáda nad mořem, hlavně tzv. Corniche při malebném Východním přístavu, sestává ze zcela evropsky působících domů, hlavně hotelů, bank a restaurací (občas dokonce z rukou francouzských nebo italských architektů), tu tam prokládaných úpravnými parky. Občas narazíme na náměstí s pomníky a připomínkami moderní historie a teprve za touto kulisou se nachází spleť ulic a uliček starého města, ovšem ani ty se moc neliší od těch, jež nás okouzlují třeba v Neapoli.
A docela egyptská není vlastně ani historie města, které teprve v roce 332 př. n. l. založil Alexandr Makedonský, prý na radu Homéra, jenž se mu zjevil ve snu. V celkem ploché, jen mírně zvlněné krajině mezi mořem a jezerem Mareótis (dnes Marjut), v místech staré rybářské osady Naukratis, se tehdy rozhodl založit strategicky výhodný přístav a město. Tomu jeho architekt Deinokratés vtiskl tehdy obvyklý urbanistický plán šachovnicového uspořádání domovních bloků mezi pravoúhle se protínajícími ulicemi, a to s hlavní třídou ukončenou dvěma hlavními branami – Měsíční na severovýchodě a Sluneční na protilehlé straně. To vše obklopovaly pevné hradby, ale především zde byl přístav, od moře chráněný dlouhým ostrovem, známým jako Faros. Nasypaná hráz nazývaná Heptastadion spojovala ostrov s městem a přístav dělila na dvě části: starší, Římany pak nazývanou Portus Magnus, a mladší Portus Eunostus.
Sám Alexandr své město nikdy nespatřil, zemřel v Bagdádu na konci svého tažení do Indie roku 323 př. n. l. a jeho obrovskou říši si rozdělili jeho nástupci. V případě Egypta a sousedních zemí to byli jeho makedonští krajané, kteří do dějin vešli jako Ptolemaiovci a Alexandrii pozvedli na vysokou úroveň v duchu helénistické kultury. Dali si postavit okázalou rezidenční čtvrť s nádhernými zahradami a chrámy, na ptolemaiovském dvoře pobývali učenci a umělci jako jejich dvorní básník Kallimachos z Kyrény, filozof Démétrios Falerský, slavný matematik Eukleidés i polyhistor Eratosthenés, který spočítal sklon roviny ekliptiky k rovině rovníku, satirik Lúkiános či Alexandrův malíř Apellés… a mnozí další, zčásti už na půdě nově založeného Múseia, střediska antické vědy disponujícího legendární knihovnou, jež se do historie zapsala jako tehdy největší knihovna světa.
Nejslavnější stavbou ptolemaiovské doby byl legendární maják na ostrově Faros, jeden ze sedmi divů antického světa. Někdy kolem roku 280 př. n. l. ho nechal postavit Ptolemaios II., stavitelem byl Sóstratos z Knidu. Podobu majáku však známe jen z nedokonalého vyobrazení na pozdějších mincích. Vysoký byl 150 m, zřejmě šlo o stupňovitou věž na čtvercovém půdorysu, zakončenou lucernou a Poseidónovou sochou na vrcholu. Technické podrobnosti stavby se složitými schodišti, výtahy apod. byly vždy předmětem spekulací; těžko lze uvěřit, že světlo majáku bylo viditelné do vzdálenosti 56 km. Maják sloužil až do počátku 14. stol., kdy ho zničilo zemětřesení. Arabové pak na jeho místě (a z jeho trosek) postavili pevnost nesoucí jméno mamlúckého sultána Qájitbáje .
Na dílo Ptolemaiovců navázali Římané, za jejichž vlády Alexandrie rychle rostla. Byly zde bohatě zásobené obchody a příslušná skladiště u přístavu, tržiště, burza a samozřejmě též arény a divadla, jedno z nich dokonce na břehu zátoky, do níž částí budov přesahovalo. Velký rozmach město zažilo za uměnímilovného císaře Hadriana, kdy zde žilo na 300 000 svobodných obyvatel, což spolu s otroky mohlo znamenat asi tři čtvrti milionu lidí, což z Alexandrie činilo druhé největší město říše.
Pak ale přišlo křesťanství. Už v roce 45 zde kázal apoštol sv. Marek, tradičně považovaný za prvního alexandrijského patriarchu, který tu byl v roce 68 také umučen. Nová víra se rychle šířila, i přes všechny represe – ještě za císaře Diokleciána bylo v Alexandrii popraveno na 144 000 křesťanů. Za Konsta…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Egypt
GALERIE
