Tisícileté hlavní město, srdce či perla japonského národa. To je Kjóto, jedno z velkých měst západního Japonska.
Kjóto, původním názvem Heian-kjó, bylo založeno na sklonku 8. stol. podle čínských vzorů a zůstalo hlavním městem až do roku 1868. Dnes má Kjóto status zvláštní městské prefektury zahrnující další menší města a vesničky a rozkládá se až k severnímu pobřeží ostrova Honšú. Ve vlastním městě žije asi 1,5 mil. lidí, v celé prefektuře o milion více. Kjóto na vás dýchne historií, naleznete v něm nepřeberné množství památek, více než tisíc chrámů či svatyní i úžasná muzea. Zároveň však nadchne i milovníky dobrého jídla a výběrové kávy, stejně tak aktivní turisty, kteří touží po úniku do přírody.
Hlavním dopravním uzlem je ústřední kjótské nádraží, kde se sjíždějí vlaky včetně šinkansenů a linky metra, v sousedství je i autobusové nádraží. Při plánování programu je vhodné vybrat si vždy jen jednu oblast města a tu prozkoumat pečlivě. Město je vybudováno na šachovnicovém půdorysu, takže orientace je velmi snadná. Bližší prozkoumání si zaslouží už samotné hlavní nádraží. Futuristická budova o 15 podlažích, dílo známého architekta Hirošiho Hary, byla slavnostně otevřena v roce 1997. Její součástí jsou hotely, divadlo, bezpočet restaurací i venkovní vyhlídka v 15. patře. Schodiště mezi 4. a 14. patrem je místem každovečerních světelných projekcí, ale slouží i jako moderní amfiteátr. V roce 2016 se tu celovečerním programem slavilo i 20. výročí partnerství Kjóta a Prahy. Na závěr návštěvy nevynechte 11. patro. Ulička plná restaurací zaměřených na nudlovou polévku rámen vás přivede ke vchodu na Skywalk, vyhlídku zbudovanou těsně pod střechou ve výšce 45 m.
Vydejme se ale z nádraží dál, nejprve do východní části města. Jen dvě stanice lokálkou od hlavního nádraží leží jedna z nejfotogeničtějších památek, svatyně „tisíců bran torii“, Fušimi Inari. Torii je zpravidla červená brána, která odděluje světský a sakrální prostor šintoistických svatyň. Inari je bohyně rýže, přeneseně úrody a patronka místních obchodníků. Jejími posly jsou bílé lišky, jejichž sochy zde plní funkci strážců. V tlamách mají nejčastěji atributy související s úrodou – klas rýže, klíč od sýpek apod. Brány, lemující stezku k vrcholu, jsou obětinami. Darují je firmy i soukromníci, pro které je na bráně vyryté jméno otázkou prestiže. Celý okruh vám zabere přibližně dvě hodiny času, ale dá se zkrátit pomocí mnoha odboček.
Dalším místem, které nemůžete v Kjótu vynechat, je Kijomizudera, „chrám Čisté vody“, z nesčetných fotografií známý především svou úchvatnou terasou. Čistě dřevěná konstrukce na 168 sloupech tyčících se do výšky až 13 m byla sestavena bez hřebíků. První záznamy o chrámu na úbočí hory Otowa pocházejí z 8. stol. Současná stavba je z roku 1633 a před nedávnem prošla rekonst…
Úplné znění článku naleznete zde