Stralsund leží při úžině oddělující ostrov Rujana od pevniny a tato poloha na přístupu k oblíbenému ráji letní rekreace tak do jisté míry zastiňuje jeho vlastní kouzlo a přednosti – a to i přesto, že je jedním z nejhezčích německých měst.
Celá oblast bývala na úsvitu dějin čistě slovanským územím a Ránové, jeden z nejmocnějších slovanských kmenů, měli na severní straně ostrova svatyni, v níž uctívali boha Svantovíta. Ten, podobně jako řecký Apollón, měl v „portfoliu“ péči o umění a válečné úspěchy, což v dávné mytologii Řeků i Slovanů kupodivu šlo dobře dohromady. Jeho kult vzdoroval veškerým snahám dobyvatelů prosazujících křesťanství – až do dobytí Rujany a zničení svatyně dánským vojskem Valdemara I. v roce 1168. Stopa Svantovítova kultu však byla ještě dlouho potom patrná i u nás. Podobnost jména Svantovít s českým spojením „svatý Vít“ možná stála za umístěním světcovy sochy na východním průčelí staroměstské věže Karlova mostu, kde mohla být připomenutím staré tradice vítězných oblouků a významu korunovační cesty českých králů. Korunovace byla přece též osobním triumfem nastupujícího krále a světec slavnostnímu vítěznému průvodu po via triumphalis coby zemský patron prostě asistoval.
Poté, co se Dánové ostrova i blízkého pobřeží zmocnili, založili na místě slovanské osady město, osídlené převážně přistěhovalci z Dánska a Vestfálska a již roku 1234 obdařené privilegii podle lübeckého vzoru. V jeho jménu se dochoval slovanský výraz pro šíp, tzn. „střelu“, spolu se severským výrazem sund pro úžinu: ta se oficiálně jmenuje Strelasund dodnes a šíp se stal základem městského znaku.
V roce 1293 přistoupil Stralsund k hanze a brzy se stal jejím nejdůležitějším členem ve východním Pobaltí. Disponoval obchodním loďstvem čítajícím na tři stovky lodí a významně se podílel (vedle Lübecku) na obchodu se skandinávským a ruským zbožím, nicméně i on musel až do tzv. stralsundského míru z roku 1370 občas bojovat za svoje zájmy, zejména proti Dánsku. Prosperita města, založená na obchodu a stavbě lodí, se opírala o autoritu hanzy a s ní roku 1669 také skončila. To už bylo město dlouho jedním z hybatelů německé reformace, k níž se přiklonilo již v roce 1525. Stralsund proto i nadále zůstával významným centrem vzdělanosti, zatímco politicky a hospodářsky byl spíše loutkou ve sporech velmocí. Za třicetileté války samozřejmě čelil nebezpečí ze strany katolické ligy a jako jediný v severním Německu se ubránil vojsku Albrechta z Valdštejna. Ten se v roce 1638 osobně účastnil jeho obléhání, ale jen do připlutí po zuby ozbrojené švédské flotily, jež tehdy Stralsu…
Úplné znění článku naleznete zde