Krajina osobitých rysů, artefakty dávné historie a víno, to jsou tři hlavní atributy charakterizující asi nejatraktivnější oblast galicijského vnitrozemí, která se rozkládá na rozhraní provincií Lugo a Ourense, a to kolem řeky Miño a jejího levobřežního přítoku Sil. Říká se jí Ribeira Sacra, v překladu „Posvátný břeh řeky“, což poukazuje na četné staré církevní stavby rozeseté v okolí obou jmenovaných toků. Stojí za zmínku, že tento název zřejmě vznikl v 17. stol. chybným přepisem původního názvu „Posvátný dubový háj“. Pokud k tomu skutečně takhle došlo, tak je novotvar mnohem výstižnější než originál.
Na seznámení s Ribeira Sacra máme k dispozici auto, necelé dva dny času a ucházející předpověď počasí. Vyjíždíme z města Ourense, a když po půlhodině jízdy zastavujeme na parkovišti v lese před prostou kamennou budovou, lehce znejistíme. Stačí ale popojít pár kroků, aby nás pohled na okolní skaliska a torzo zvonice trčící k nebi z temene vysokého žulového bloku ujistil, že jsme tu správně. V areálu Mosteiro San Pedro de Rocas, tedy v klášteře sv. Petra ve skalách.
Jde o objekt mimořádného významu, neboť se dochoval kámen s údajem o jeho založení v roce 573. Díky tomu je nyní uznáván za nejstarší známou křesťanskou stavbu v Galicii a jednu z nejstarších ve Španělsku. Také se ví, že jeho první podobu, jakési „trojlodí“ malých jeskyní vytesaných do skály, mu vtiskla skupina několika mužů, kteří si toto odlehlé místo vybrali ke společným motlitbám. Dost možná se jednalo o první církevní komunitu v odlehlé oblasti, kde do té doby žili ve víře nejspíš jen osamělí poustevníci. Ustálené fungování kláštera je však doloženo až od 9. stol., od doby, kdy pominula hrozba muslimských nájezdů. Ve 12. stol. se pak trojice jeskyní stala základem při budování klášterního kostela. Přitom byly jejich prostory zčásti vyzděny a vstupní otvory opatřeny románskými kamennými portály, které obdivujeme dodnes.
V průběhu následujících století celý areál několikrát vyhořel a nutně procházel většími či menšími rekonstrukcemi, až byl nakonec opuštěn. Do dnešní doby se dochovala jen zmíněná budova u parkoviště, tzv. převorský dům z konce 17. stol., a rovněž ve stejném stylu později postavená sousední budova, o níž by asi nikdo při prvním pohledu zvenčí nepředpokládal, že se může jednat o kostel s trojlodím vysekaným ve skále. Jeho interiér ale působí velice sugestivně, díky všudypřítomné hrubozrnné žule může v příchozích vyvolávat pocity drsnosti a svou starobylostí je může vybízet, aby se přenesli v představách o jeden a půl tisíciletí zpět. Nás uvnitř kromě prostoru kaplí zaujme i několik prázdných antropomorfních hrob…
Úplné znění článku naleznete zde