Třináctitisícový Betanzos ležící na soutoku řek Mandeo a Mendo jen pár kilometrů od zátoky, jíž dal jméno (Ría de Betanzos), by se dal snadno přehlédnout. Ale byla by to velká škoda.
Podle legendy založil město keltský vůdce Breogán. Zdejší patrioti tvrdí, že jeho existenci zaznamenal Ptolemaios ve své Geografii coby Flavium Brigantium, realisté připouštějí, že se tato zmínka týká spíše nedaleké A Coruně. Pevnou oporu v historii Betanzosu získáme ve středověku. Tam už nezpochybnitelně víme, že za krále leónského a galicijského Alfonse IX. došlo na počátku 13. stol. k přestěhování obyvatel ze starší osady Tiobre do oblasti dávného hradiště Untia, kde se Betanzos nachází dodnes. V té době zasahovalo až sem moře a město ležící na „anglické“ svatojakubské
cestě se začalo rozvíjet jako významný přístav. Král Jindřich IV. Kastilský potvrdil městu jeho práva a v roce 1467 jedno významné přidal, totiž právo pořádat jednou za rok celý měsíc trvající trh. Nejslavnější éru korunovalo to, že se Betanzos stal hlavním městem jedné ze sedmi historických provincií, do kterých se dělilo Galicijské království. Tato výsada mu vydržela až do roku 1833, kdy bylo za královny-vdovy Marie Kristiny Bourbonské zavedeno nové administrativní dělení Španělska, jež pro Galicii znamenalo zredukování počtu provincií na dnešní čtyři, přičemž provincie Betanzos byla sloučena s provincií A Coruña se stejnojmenným hlavním městem. Tomu se nelze divit, protože přístav v Betanzosu byl v té době již dávno zanesený naplaveninami a moře od něj o několik kilometrů ustoupilo.
Středověká a raně novověká sláva Betanzosu zůstala zapsána v řadě jeho památek, díky nimž se o něm také hovoří jako o hlavním městě galicijské gotiky. Výjimečná je existence hned dvou velkých gotických kostelů ze 14. stol., protože takové stavby byly jinde v Galicii vesměs barokizovány. Oba nechal postavit rytíř Fernán Pérez de Andrade řečený Dobrý, jeden z nejmocnějších galicijských šlechticů své doby, jenž byl navzdory svému přídomku také velmi pragmatickým až bezskrupulózním feudálem. Druhou stránkou jeho osobnosti byl život pravého středověkého rytíře se zálibou v poezii, lovu a rytířských příbězích, jenž byl také štědrým mecenášem. Traduje se o něm, že nechal postavit sedm kostelů, sedm klášterů, sedm mostů přes sedm řek a sedm špitálů, to vše ve svém rodném Betanzosu. Úplně tolik jich zřejmě nepostavil, nicméně největším dobrodincem svého města ve 14. stol. Fernán Pérez zcela jistě byl. V kostele sv. Františka má také svůj náhrobek, kamenný sarkofág nádherně zdobený loveckými scénami spočívající na hřbetě medvěda a kance, dvou erbovních zvířat rodu Andrade. Na opačném konci kostela nezapomeňte zvednout hlavu a pohlédnout do klenby presbyteria. Její žebra a svorník jsou překrásné kamenické práce a na jednom z žeber spatříte také nejstarší známé vyobrazení galicijského dudáka v podobě anděla hrajícího na tento typický galicijský hudební nástroj.
Centrem historické části Betanzosu je náměstí, které se dnes jmenuje Praza da Constitución. Stojí na něm nejen radnice z 18. stol., ale také hodinová věž Torre do Reloxo z 16. stol., kostel sv. Jakuba a gotický palác Bendaña, oba z 15. stol. Zajímavý vedlejší modernistický dům s nádechem koloniální architektury Casa Nuñez postavil architekt Rafael Gonzáles Villar v roce 1923 a dnes v něm sídlí Nadace CIEC – Mezinárodní centrum současného grafického umění. Pořádají se tu vý…
Úplné znění článku naleznete zde