K Antibes s letoviskem Juan-les-Pins patří 20 km pobřeží. Na písečných plážích se i v zimě na teplém písku opalují turisté kochající se výhledem na zasněžené vrcholky Přímořských Alp. Na jihu poloostrova se podél pobřeží vine skoro tři kilometry dlouhá Sentier du Littoral, stará stezka celníků. Začíná u pláže La Garoupe, lemována voňavými piniemi a hlazena mořským vánkem vede poblíž útesů k malým plážím v skrytých zátokách, až dorazí k vile Eilenroc.

Oblíbenost nejjižnější části poloostrova Cap dʼAntibes kolem stejnojmenného mysu je dána soukromím, které nabízí svými malými skalnatými zátokami a divokou zelení, daleko od davů Azurového pobřeží. Cap dʼAntibes je poset okázalými rezidencemi, jednou majestátnější než druou. Na jeho jižním cípu se rozkládají nejdražší čtyři čtvereční kilometry Azurového pobřeží, požehnané místo k rozptýlení těch, podle kterých si zdejší zátoka vysloužila svou přezdívku – zátoka Miliardářů. Její skutečné jméno je Anse de lʼArgent Faux, zátoka Falešného stříbra, neboť odlesky průzračného moře zde dělají dojem, jako by byla vydlážděna stříbrem. Za vysokými zdmi a zelení palem a pinií se dají jen tušit zámky a vily emírů, oligarchů, průmyslníků a filmových hvězd. Vila Eilenroc, neoklasicistní zámeček obklopený nádhernými zahradami a přírodním parkem, symbolizuje luxus a smyslnost nejen této části Azurového pobřeží. Nádhernou rezidenci, navrženou slavným Charlesem Garnierem, nechal postavit v letech 1860–1867 někdejší guvernér Nizozemské Indie, Hugh-Hope Loudon. V průběhu více než sta let hostila ty nejprestižnější osobnosti a je plná až neuvěřitelných příběhů. Poslední majitelka, Hélène Beaumontová, ji v roce 1982 odkázala městu Antibes. Dnes je i s parkem a růžovou zahradou přístupná veřejnosti, stejně jako další výjimečné luxusní areály na Azurovém pobřeží východně od Nice – vila Kérylos v Beaulieu-sur-Mer a vila Ephrussi de Rothschild v Saint-Jean-Cap-Ferrat.

Stezka vede kolem míst, která jsou téměř mystická. Na druhé straně zátoky Miliardářů stojí Hôtel du Cap Eden Roc, místo, jež stálo u zrodu mýtu jménem Côte dʼAzur, luxusní a doslova filmový hotel. Proslavil se mj. jako místo natáčení filmu Něžná je noc podle autobiografického románu Francise Scotta Fitzgeralda, zobrazujícího bezstarostný hédonismus bouřlivých 20. let na Riviéře i v tomto hotelovém paláci. Je to místo, kde se kříží cesty a příběhy globální smetánky, umělců, státníků, milionářů nebo filmových hvězd. Hotel je pro ně velkým jevištěm, místem setkání nebo diskrétním úkrytem, kde se již 150 let slaví, tvoří, miluje a slavnostně stoluje – život plný velké elegance, lehkosti a vždy mimo dosah rychle se měnících módních trendů.

Hotel nechal původně v roce 1870 postavit Hippolyte de Villemessant, zakladatel novin Le Figaro, coby soukromou vilu Soleil určenou pro novináře a spisovatele, kteří tu mohli v klidu pracovat či odpočívat. Inspiraci zde hledali zejména Jules Verne a Anatole France. V roce 1889 se z vily stal hotel, kt…