Město položené v zeleném údolí nabízí z břehů řeky Tarn nádhernou pohlednici se starým mostem a k nebi se tyčící katedrálou. Jedno z nejkrásnějších měst na francouzském jihu patřilo k hlavním centrům katarů. Poté, co papež se severofrancouzskými křižáky katary porazili, stalo se mocným biskupským městem.
Románský most z 11. stol. vede přes řeku do starého města, jemuž se přezdívá Albi la Rouge (červené Albi). Mohou za to působivé stavby z pálených cihel v růžových, oranžových a okrových odstínech v historickém centru s renesančními paláci a hrázděnými domy. Z pálených cihel je i katedrála sv. Cecílie, impozantní gotická stavba z 13.–15. stol., skvost jihofrancouzské gotiky. Snad žádná jiná katedrála nedominuje svému městu tak výrazně jako tato stavba s obzvláště vysokými a silnými zdmi. S výškou 78 m, délkou 113 m, šířkou 35 m a zdmi 6 m silnými je spíše pevností než chrámem. Jako přímý důsledek křížové výpravy proti albigenským se na konci 13. stol. stala symbolem vítězství katolictví. Stavět se začala v roce 1282 pod vedením biskupa Bernarda de Castanet, zástupce inkvizitora francouzského království, lidem nenáviděného muže, který obvinil nespočet místních obyvatel z kacířství, připravil je o postavení, majetek a mnohé i o život. Katedrála je propojena se sousedním biskupským palácem (Palais de la Berbie), který je skutečnou pevností s donjonem, věžemi a hradbami. Stavby měly obyvatelům připomínat, že církev je neochvějná a mocná. Tzv. biskupské město zahrnující na 20 ha katedrálu, biskupský palác, Starý most přes řeku Tarn a čtvrti kolem katedrály včetně Saint-Salvi s kolegiátním kostelem, nejstarším v Albi, je od roku 2010 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Přísný zevnějšek katedrály kontrastuje s jejím prostorným a velmi působivým interiérem s mohutnými sloupy, pozdně gotickými sochami a impozantním kamenným chórem. Na fresce nad oltářem zachytili vlámští a italští malíři 15. a 16. stol. hrůzy pekla a rozkoše nebe: Poslední soud. Jeden z největších didaktických obrazů své doby nevynechává žádné mučení, které hříšníkům hrozí. Středověké povahy byly zjevně odolné a vyžadovaly drastické poučení o dobru a zlu. O neřestech a o tom, jak se v průběhu času měnil názor na to, co je hříšné, se lze poučit v biskupském paláci s obrazy polonahých žen, jež na přelomu 19. a 20. stol. ztělesňovaly svět pařížských nevěstinců. Jedním z nejslavnějších synů tohoto města totiž byl Henri de Toulouse-Lautrec. Jeho matka, která nikdy nebyla úplně spokojená s postiženým géniem uprchlým do Paříže, darovala po jeho předčasné, především absintem způsobené smrti, synovo dílo městu. S 200 obrazy, stovkami kreseb, plakátů a litografií jde o nejrozsáhlejší sbírku umělce, který se narodil v roce 1864 v šlechtickém paláci Hôtel du Bosc. Henrimu mládí je věnována stálá expozice v nádherném Domě starého Albi (La Maison du Vieil Alby) v malebné čtvrti Saint-Salvi se středověkými hrázděnými domy, uměleckými galeriemi, ateliéry a butiky.