Prvním a hlavním pravidlem, jak pochopit mentalitu a jednání místních lidí, je dívat se na tuto zem očima Slovinců. Všechno, co jste doposud považovali za velké, je tady najednou ještě větší. Vždyť celou slovinskou zem přejedete autem z východu na západ za pouhé tři hodiny. Z této perspektivy pak Slovinsku mnoho nedokonalostí rádi odpustíte.

Slovinsko je svou nevelkou rozlohou (20 273 km²) až na 150. místě mezi 190 zeměmi světa. Zhruba 53 % jeho povrchu však pokrývají lesy, takže podle tohoto ukazatele mu naopak patří třetí nejvyšší příčka v Evropě. Většina Slovinců se hlásí k římskokatolickému vyznání, počet katolíků přitom výrazně klesá. Kromě katolíků zde najdeme také protestanty a pravoslavné věřící. Slovinská společnost je prostě plná rozporů.

Maličké Slovinsko zahrnuje osm tradičních regionů, založených na čtyřech někdejších habsburských korunních zemích. V podobě erbů se s tímto dělením lze setkat dokonce i na poznávacích značkách automobilů. Rozdíly v regionech jsou patrné především na řeči, Slovinci mají totiž nespočet výrazných dialektů, které v sobě nesou dědictví společného soužití s Italy, Rakušany a Maďary. Může se tedy stát, že se příslušníci různých regionů jen stěží vzájemně dohovoří.

Podobně jsme na tom ale i my, Češi. „Ah, Češka, Slovanka,“ poklepává si nadšeně na předloktí prodavač zeleniny, aby mi naznačil, že jsme oba slovanské krve. „To my rozumemo!“ Po prvních větách ale slovanská konverzace končí a volně přecházíme na angličtinu. Přesto si odnáším tašku plnou zeleniny a sýra za speciální slovanskou cenu. Většinou rozumíme lépe my Slovincům než oni nám. Důvod je prostý, slovinština prošla odlišným vývojem než ostatní slovanské jazyky a navíc byla v době jednotné Jugoslávie jedním ze tří oficiálních jazyků. Slovinci jsou jazykově dobře vybaveni, valná část mluví italsky, německy, chorvatsky a samozřejmě anglicky, což se vám jako cizinci (byť slovanské krve) snaží dokazovat na každém kroku, třeba i na úkor rodné řeči.

I to je další rozporuplný rys slovinského charakteru. Ve snaze zbavit se balkánského stigmatu, zvolili Slovinci cestu opačného extrému. Značkové luxusní obchody, drahé restaurace, přemíra supermarketů a výlučná orientace na vše západní ve společenském i každodenním životě prozrazují obrovskou snahu o to, aby bylo Slovinsko považováno za samozřejmou součást západní Evropy, často na úkor vlastní identity. Výraz „Balkán“ evokuje ve Slovincích staré područí a ekonomickou i společenskou zaostalost. Nic na tom nezmění ani fakt, že severní hranice země tvoří geografick…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Slovinsko