V roce 1792 vycházejí první české noviny, formuje se první skupina českých národních buditelů a v Praze se chystá na svou krkonošskou cestu jeden z nejnadanějších umělců své doby, malíř a rytec Antonín Balzer (1771–1807).
Umělecké kruhy mu předpovídaly velkou budoucnost. Po studiích ve Vídni a Drážďanech se z něj stal krajinář. Odjakživa ho více zajímal mnohotvárný plenér, dokázal se vcítit do krajiny a přenést ji na svůj list jako opravdový zážitek. Miloval vodopády, hru světla a stínu v listoví stromů i soumračné večery s hořkou vůní trav. Miloval víc skutečnou volnou přírodu té doby, mnohem nespoutanější, než vůbec mohli tušit módní rousseauovští „navrátilci k přírodě“ v zátiší umetených anglických parků. Proto jeho grafiky nikdy nezůstaly jen na okraji dobové manýry. Jeho temperament a jeho sny mu pomohly přerůst všechny konvenční a sentimentální šablony.
Krkonošská pouť v létě roku 1792 byla jistě dlouhá, odvážná, plná nepohodlí. Jestliže ji však Balzer podnikal, musely ho tehdy ještě divoké a neschůdné hory přitahovat něčím víc, než jen hledáním nevšedních krajinářských motivů a zajímavých přírodních výtvorů. Balzerovy Krkonoše jsou plné konkrétních zážitků. Dívčí kameny obklopené sametově měkkou hřbitovní tmou. Idylická stáda ovcí na prosluněných stráních pod Chojníkem, měsíc v mracích a zář ohně se čtyřmi hřejícími se poutníky pod Malým Šišákem, půvabné osvětlení travnatých palouků podél Labe, téměř biedermeierovské postavičky výletníků udiveně hledících do hlubin Sněžných jam. Mohutné masy vody i průzračné stužky vodopádů Kamienczyku, Úpy, Labe i Kochly – a proti nim drobná postavička jeho samého, malíře se skicákem. Precizní technika leptu umožňuje poměrně realistické zobrazení předlohy, snové jsou naproti tomu měkké tóny akvarelu, propůjčující akvatintovému podkladu zvláštní teplé světlo.
Počítat Antonína Balzera pouze mezi malíře a grafiky předromantického období, poznamenaného manýrismem, by bylo nespravedlivé. Právě v jeho díle je tolik výtvarných podnětů, ze kterých mohli vycházet čeští krajináři 19. století! Dar proměny obyčejných žánrových obrázků v díla, která dodnes přitahují svou působivostí, učinil z Balzera zcela svébytnou malířskou osobnost. Své Krkonoše, které jsou ostatně oříškem i pro většinu současných malířů a grafiků, vytvořil ale v jedenadvaceti letech – ve věku, kdy jiní umělci stojí většinou teprve na počátku svého mistrovství. A co víc: jeho cyklus šestadvaceti listů z Krkonoš, který vyšel v Praze roku 1794, je prvním, jediným obsáhlejším a ucelenějším dílem, zobrazujícím nejvyšší české hory na konci 18. století. Jeho cena je tedy nejen umělecká, ale i historická.
Další články z vydání o Krkonoších zde