Montpellier, významné jihofrancouzské město, si po staletích věrné služby vědě po právu vysloužilo přívlastek univerzitní. Právě sem směřují mnozí francouzští i zahraniční studenti stejně jako jejich vysokoškolští učitelé a další vědečtí pracovníci. Už v raném středověku, kdy městem vedla jedna z významných poutních cest, zde byl pro potřeby poutníků zřízen špitál. Ten se stal v roce 1220 podnětem k založení jedné z nejstarších lékařských fakult ve Francii.
Kopec popela – tak zní doslovný překlad jména Montpellier, zatímco označení jeho severního předměstí, Montferrier, znamená Ohnivý kopec. Stojí na něm staré historické jádro se středověkou pevností, která hlídá celý okolní kraj. Ani jeden z místních názvů nezní nijak optimisticky. Těžko říct, zda je něco pravdy na starých legendách o obrovském požáru, který zachvátil celý kraj a vehnal bílé koně do zrádných bažin Camargue, nebo zda se v místních názvech pouze odráží každoroční vliv horkého, parného a suchého léta, které vše spálí na troud. Avšak navzdory svým nelichotivým jménům je toto město nejen starobylé a univerzitní, ale také moderní a mladé. A krásné. Zejména v období jarního rozpuku nebo na podzim, kdy teplé, příjemné klima trvá až do listopadu.
Montpellier založili Římané jako jedno z posledních měst, jimiž začali na přelomu letopočtu kolonizovat jižní pobřeží starověké Galie. Město prosperovalo také ve středověku a zdárně se rozrůstalo. Už cestou k historickému centru jako by se návštěvník propadal do dávné historie. Pohltí ho úzké křivolaké uličky se zapomenutými kouty a opuštěnými lavičkami pro zamilované, či kamenné, rozpukané zdi starých měšťanských domů obrostlé na podzim ohnivě rudým loubincem a celoročně temně zeleným břečťanem. Ze 12. století se tady uchovaly i mohutné hradby, které obepínají nejstarší část města. Chodit po jejich širokých, ale přece jen nezabezpečených korunách není dovoleno, ale studenti a nepokojní turisté přece jen občas utečou nepozornému průvodci a pak si užívají radosti z trochu dobrodružného úniku před strážci pořádku a především krásných výhledů na město i jeho okolí.
Po zničujících válkách v 16. století přišlo 200 let vzestupu a prosperity. Toto období dodnes symbolizují velké kamenné paláce s honosnými fasádami, vnitřními nádvořími a zahradami. Běžně se označují jako hôtel, což by mohlo nepoučeného návštěvníka zmást, protože v nich ubytování nenajde, zato však galerie nebo sezonní výstavy. Starobyle a tajuplně působí například Hôtel des Trésotries de la Bourse se svou trochu zanedbanou „francouzskou“ zahradou a omšelými mramorovými vázami. Jako v kamenném bludišti se člověk cítí na vnitřním nádvoří rozložitého paláce Hôtel de Mirman ze 17. století s mnoha por…