Teprve když se člověk nasytí této vrcholně estetické a emoční scenérie, může se na život kolem řeky začít dívat střízlivýma očima, i když pocit imaginace jej neopouští. Zvlášť když zrakové vjemy podporují například zastřené zvonivé údery beranidlem do obrovského zvonu v nedalekém buddhistickém klášteře. Jeho monotónní rytmické znění jako by odpočítávalo kroky žen, které s nákladem zeleniny právě sestupují se svahu k říčním náplavům. Od protějšího břehu jim vyplouvá vstříc převozník a nechává za sebou skupinu kluků, hledajících v bahnitých mělčinách želvy, žáby a raky. Tuhle vodní žoužel čeká zcela nepoetický osud nejprve v drátěných koších na tržišti nebo před vchodem do restaurací, a nakonec na talíři. Společně s rybami patří k časté stravě místních obyvatel.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2004
Další informace o Čině naleznet zde: http://www.sopka.cz