San Francisco de Campeche a zlosynové z moře

V pátek 6. července 1685 se nad střechami Campeche začaly stahovat černé mraky. V přístavu se objevila flotila deseti silně vyzbrojených trojstěžníků a třiceti výsadkových pirog pod velením dvou obávaných karibských pirátů Lorencilla a Agramonta. Evropa opět zahájila jednu ze svých nekonečných válek a oni zavětřili příležitost.

Přepady obchodních lodí představovaly v porovnání s dobytím bohatých přístavních měst jen nejistý zisk, a tak piráti pod francouzskými vlajkami obklíčili přístav, stejně jako to provedli před dvěma lety ve Veracruzu. Většina obyvatel uprchla do okolních vesnic a dobytí nedostatečně chráněného města bylo pro tisícovku pirátů jen otázkou času. Po týdenním boji s oslabenými obránci piráti přístav obsadili a v dalších týdnech plenili městské domy i okolní statky a vesnice. Kořist však byla překvapivě malá. Vůdcové pirátů proto vyslali parlamentáře do Méridy, k yucatánskému guvernérovi, od něhož požadovali vysoké výkupné za zajaté vojáky a osadníky. Guvernér odmítl, a tak na konci srpna zahájili piráti vraždění zajatců. Při ohňostroji na oslavu francouzského svátku svatého Ludvíka ještě vypálili část města a potom, za vítězného pokřiku, vydrancované Campeche opustili. Kromě 250 zajatců, které chtěli prodat do otroctví, táhli za svými loděmi staré čluny s ženami a dětmi, aby případným pronásledovatelům znemožnili použití děl. Rozzuření Španělé však nedbali na ztráty a na flotilu stejně zaútočili. Část lodí dostihli a jejich posádky zneškodnili, ale velitelé jim unikli.

Obyvatelům města, kteří se vrátili domů, se pak naskytl tragický obraz dvouměsíčního pirátského plenění. Většina domů i kostelů byla vypálena nebo v troskách, všude na ulicích ležela spousta střepů a rozbitého domovního zařízení, promíchaná s desítkami zohavených těl zajatců a s mršinami hospodářských zvířat.

V době tohoto surového nájezdu bylo Campeche již více než století významným obchodním městem Nového světa, které svým bohatstvím mohlo soupeřit i s přístavy v Havaně a Veracruzu. Bohatství okolní přírody využívali už Mayové, jejichž pobřežní vesnici Ah-Kin-Pech španělští kolonizátoři postupně rozšířili v přístavní město San Francisco de Campeche, která byla základnou pro dobytí celého yucatánského poloostrova. První obchodní loď sem přijela již v roce 1543 a záhy se město stalo váženým obchodním centrem. Do Campeche přicházelo z okolních pralesů a plantáží zejména slavné červené přírodní barvivo ze stromu palo de tinte, nazývaného podle místa původu také kampeškové dřevo. Barvivo pak putovalo z přístavu na světový trh. Místní export byl ovšem mnohem různorodější. Vyváželo se i ebenové, cedrové a topolové dřevo, sapote, kadidlo, koření oregáno, pepř a vanilka, cukrová třtina, kakao, sisal a tabák. Bohatství přístavu se brzy projevilo nejen výstavbou domů a paláců, ale i počtem kostelů a klášterů, které začaly vyrůstat v jeho okolí. Významné město však lákalo i nezvané hosty. Kronikářské zápisy vypočítávají za prvních sto padesát let existence přístavu útoky snad všech slavných i méně známých karibských pirátů, od Francise Drakea, Williama Parkera a Henryho Morgana až po Rocka Brasiliana a Lorencilla. Jejich útoky měly daleko k romantickým příběhům, ačkoliv místní kroniky zaznamenávají i příběh nešťastné lásky krásné Inés, dcery Dona Jorge de Saldaña, k neznámému mladíkovi, z něhož se později vyklubal nechvalně proslulý pirát Benavides. Nejtěžší ztráty město postihly v letech 1663 a 1685 a tehdy trpělivost měšťanů i místokrálovských úředníků přetekla. Campeche začalo budovat mohutné opevnění, které městu mělo do budoucna zajistit bezpečí.

Podle plánů vojenského architekta Jaimeho Francka byl v letech 1686 až 1704 okolo přístavu vystavěn dva a půl kilometru dlouhý prstenec hradeb v podobě nepravidelného hexagonu. Jeho výška kolísala mezi šesti metry z mořské a osmi z pevninské strany. Bezpečnost dále zajišťovalo osm opevněných bastionů a čtyři brány se silnou dělostřeleckou výzbrojí. Nezbytný hluboký příkop kolem hradeb doplnily další dvě pevnosti na okolních pahorcích a čtyři menší baterie na přístupových cestách. Paradoxem je, že město už účinnost své obrany nemohlo prověřit. Na přelomu 17. a 18. století mocnosti uspořádaly proti pirátům několik kampaní a jejich útoky ustaly.

Rány, způsobené pirátským přepadem roku 1685, Campeche brzy zahladilo, a protože celé 18. století městu přinášelo jen bohatství a rozkvět, stalo se svou výstavností jedním z nejhezčích koloniálních center Nového Španělska. S nástupem moderního věku však umělá barviva nahradila přírodní zdroje a sláva města upadala. Na konci 19. století se někdejší ochrana města stala jeho těsným krunýřem a řada společností v akci ‘za Campeche pokrokovější’ v očekávání nového průmyslového rozkvětu část hradeb i bastionů zbourala. Město se proměnilo v moderní přístavní, obchodní a univerzitní centrum se sto padesáti tisíci obyvatel. Nové budovy postupně vyplnily celý bývalý obranný prostor mezi pahorky s oběma vzdálenými pevnostmi. Až k nim však moderní destrukce naštěstí nedosáhla, a tak byla uchována i San Miguel el Alto, jedna z posledních ukázek pevnostního stavitelství  na rozhraní 17. a 18. století. Dnes chrání ve svých zdech vzácné mayské poklady, včetně slavných masek vládců z obtížně přístupného pralesního města Calakmul.

Kouzlo minulých staletí bylo zachováno i v historické části Campeche, jež se díky nedávnému zápisu do seznamu UNESCO stává stále častějším cílem turistů. Vedle obnovených barevných omítek domů, které lemují pravidelné uličky, byla opět zrekonstruována i část původního opevnění. Místo pohledů na uniformy vojenských posádek však jednotlivé bastiony nabízejí krásu botanických zahrad, galerií a  bohatství archeologických nálezů. Dnes už jen pár dochovaných exponátů a noční světelná představení dokazují, jak děsivými návštěvníky byli naši někdejší předchůdci.