Obrovské drama se spustilo v době budování chrámů, pokračovalo pak po mnoha staletích při jejich odkrývání a vyprošťování z mamutích písečných závějí, jež je zavalily jak vlny moře, a vyvrcholilo v naší současnosti, kdy symbióza lidské vynalézavosti a techniky způsobila, že obě gigantické svatyně se jako mávnutím kouzelného proutku ocitly o šedesát metrů výš… nad hladinou nově vybudované přehrady…
První cestovatelé a objevitelé
Abú Simbel, nacházející se na hranici se súdánskou Núbií, objevil v březnu roku 1813 Švýcar Burckhardt, objevitel nabatejské Petry. Nejprve našel jen menší z obou chrámů a pak, téměř již na odchodu, objevil čtyři sochy velkého chrámu, avšak z písku vyčnívaly jen jejich hlavy. O tři roky později stanuli před chrámy další: nejprve konzul Drovetti v březnu 1816 a po něm Ital Belzoni v září 1816, který přicestoval s velkým nadšením na základě Burckhardtova vyprávění. V okamžiku, kdy spatřil jen hlavu kolosu na levé straně průčelí, prožil obrovské zklamání, neboť v sobě musel pohřbít přání podívat se dovnitř – písečné návěje pohřbily vchod do chrámu. Prozatím se spokojil s pouhým zakreslením zapomenuté svatyně, neboť jeho první pokus odstranit více než 10 metrů nánosu písku pomocí najatých domorodců byl neúspěšný…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2005
Další informace o Egyptě naleznet zde: http://www.sopka.cz