Velká a Malá stáj, jak jsou tyto pozoruhodné budovy pojmenovány, jsou spíše paláci než koňskými příbytky, jež vznešeností své architektury i kvalitou sochařské výzdoby důstojně a harmonicky dotvářejí hlavní náměstí. Vedle koní tu tehdy našly střechu nad hlavou také desítky jezdců, podkoních, hudebníků a panošů.
„Velká stáj“ získala své jméno nikoliv díky své rozlehlosti (obě stáje jsou stejně velké), nýbrž proto, že v ní sídlil hlavní štolba. Ten měl na starosti perfektní výcvik koní, určených pouze pro krále a prince.
Koně byli další z vášní Ludvíka XIV. A tak jako jeho užitková zahrada přinášela nové odrůdy ovoce a zeleniny a rostly tam ty nejchutnější plody, tak se královské stáje staly místem, kde byli soustředěni ti nejlepší koně svého plemene, a kde se rovněž šlechtilo a experimentovalo. Ve Velké stáji probíhaly honosné královské oslavy a odehrálo se tu i představení u příležitosti svatby korunního prince. Stáje byly zároveň vynikající jezdeckou školou, kde princové získávali jezdecké dovednosti, v 18. století tolik ceněné.
Když však manéž poničil roku 1751 požár, začal celý objekt chátrat a v době Ludvíka Filipa byl doslova bez života. O „resuscitaci“ stájí se později pokusil Napoleon I., ale protože další panovníci odmítali ve Versailles pobývat, přišly jeho snahy vniveč. Poté se tu střídaly nejrůznější instituty, vojsko a úřady, které kdysi velkolepému svatostánku jezdectví postupně vzaly duši. Situace se změnila teprve nedávno. Královská manéž byla jedinečným způsobem zrestaurována a letos v únoru zde založil mistr Bartabáš akademii jezdeckého umění. Do královských stájí se tak znovu vrátila bývalá chlouba – bílí lusitánští koně s modrýma očima.
Šest dní v týdnu se tu po ránu odehrává neobvyklé představení. Uprostřed sálu stojí rázný cvičitel a kolem něj poslušně plují po povrchu manéže mladí jezdci se svými koni. Sestavy a kroky, které nacvičují za doprovodu barokní hudby, je možno sledovat i jako odraz v zrcadlech, jimiž jsou pokryty boční stěny. Hodiny jsou přístupny veřejnosti a výtěžek ze vstupného pomáhá při financování akademie. Je zajímavé, že mezi žáky jednoznačně převažují dívky. Bartabáš tak chtěl reagovat na skutečnost, že během posledních 30 let se jezdectví stalo především doménou žen: z 11 pečlivě vybraných žáků je jen jeden muž!
Naučit se jezdeckému umění je dlouhodobou záležitostí, neboť vzájemné poznávání člověka a koně lze jen těžko urychlit. Žáci, kteří jsou vybráni, na školu přicházejí už jako vynikající jezdci. Jejich další technické zdokonalování se řídí tradičními postupy. Vedle toho jsou však do výuky zařazeny také hudba, zpěv, malba, sochařství, tanec, bojová umění a umělecký šerm, jež mají přispět k celkovému rozvoji osobnosti. „Akademie totiž nevychovává žokeje, ale skutečné umělce, mistry krasojezdectví,“ říká Roseline du Manoir, když s chloubou předvádí jednotlivé ateliéry. Po dvou letech studia budou moci žáci sami vyučovat v jezdeckých klubech, nebo třeba zrealizovat vlastní představení.
Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz