Amalfinské pobřeží
Jižně od Neapole vybíhá do Tyrhénského moře dlouhý poloostrov, jehož páteř tvoří mohutný horský hřeben Monti Lattari dosahující vrcholem Monte San Michele nadmořské výšky 1444 m. Horské svahy tu strmě klesají k pobřeží, kde leží na 40 km mezi Sorrentem a Salernem 28 městeček a vesnic. Zhruba v polovině najdeme městečko Amalfi, podle kterého se celé pobřeží jmenuje Amalfitana neboli Amalfské pobřeží.
Amalfitana je jednou z nejpůvabnějších krajin na naší planetě. Není divu, že ji UNESCO v roce 1997 zařadilo na seznam Světového dědictví. Za svůj věhlas vděčí velkolepému pobřežnímu pásu s malebnými vesničkami přitisknutými k strmým skalním stěnám. Díky basiliánským a později benediktinským mnichům se pobřeží proměnilo. Tvrdé úsilí mnoha generací vedlo ke vzniku stovek kilometrů teras ve svazích, na nichž se zakládaly olivovníkové háje nebo citrusové sady. Pobřeží bylo dlouho dosažitelné pouze lodí nebo po oslích stezkách. Až v 19. stol. byla do skal vytesána cesta, která pobřeží zpřístupnila.
Perlou Amalfitany je bezesporu Positano, zhruba čtyřtisícové městečko na svazích Monte SantʼAngelo a Tre Pizzi s neuvěřitelnou spletí uliček se spoustou schodišť, vyhlídek, maličkých obchůdků, uměleckých galerií a ateliérů překypujících typickou žlutomodrou keramikou. Malíř Paul Klee ho kdysi označil za jediné sídlo na světě, které je koncipováno spíše podle vertikální než horizontální osy. Ze všech koutů městečka je vidět kostel Santa Maria Assunta (Nanebevzetí Panny Marie) s nápadnou zeleno-žlutou kupolí z majolikových dlaždic. Jeho hlavní oltář zdobí byzantská ikona Černé Madony ze 13. stol., s níž se pojí řada legend. Pod kostelem byly odkryty zbytky římské vily z 1. stol. př. n. l. s mozaikovou podlahou a nástěnnými malbami. Po výbuchu Vesuvu v roce 79 byl tento Domus Positano pohřben pod asi dvoumetrovou vrstvou bahna. Vynikající jméno má v Itálii moda Positano: ručně vyráběné sandály a charakteristické pezze – lehké plátěné oblečení s pestrými květinovými vzory a jemnými výšivkami.
Oblíbeným letoviskem ke koupání je i sousední vesnice Praiano, někdejší rybářská osada, i dnes podstatně klidnější než Positano. Ze šesti zdejších kostelů si zaslouží pozornost San Luca s malbami z druhé poloviny 15. stol. Ve svahu nad vesnicí stojí klášter San Domenico s freskami z doby kolem roku 1400.
Nad Praianem vede po úbočí svahů ve výšce zhruba 500 m nad pobřežím věhlasná turistická stezka Sentiero degli Dei (Stezka bohů), podle některých názorů nejkrásnější stezka v celé Itálii. Začíná v Bomeranu, části obce Agerola, a končí v Nocelle, horní části Positana. Asi 6 km dlouhá stezka není nijak mimořádně náročná, dá se zvládnout asi za tři hodiny. Stezka vede kolem citrusových sadů a vinic na terasách, odlehlými cesmínovými doubravami i mezi další typickou středomořskou vegetací a nabízí nádherné výhledy, mj. i na tři skalnaté ostrůvky Li Galli nebo Le Serenuse, domov mytických Sirén.
Největším lákadlem městečka Conca dei Marini asi se sedmi stovkami obyvatel je Smaragdová jeskyně (Grotta dello Smeraldo), krápníková jeskyně ukrytá v záhybu pobřeží a osvětlená podobně jako slavná Modrá jeskyně na Capri modrozeleným světlem.
Uprostřed Amalfského pobřeží, v ústí hluboké soutěsky, leží Amalfi, nádherné staré městečko s lákavými náměstími, četnými podloubími, uličkami jen pro pěší a schodišti, s bary, gelateriemi (zmrzlinářstvími) a pestrobarevnými obchůdky. Jeho dlouhá a pestrá historie začíná v římských dobách, od 9. stol. bylo Amalfi samostatnou námořní republikou, která v té době konkurovala Benátkám, Janovu či Pise a obchodovala s celým centrálním a východním Středomořím. Obilí, sůl, hedvábí, šperky, bronz, stříbro, orientální luxusní zboží všeho druhu, později velmi výnosný papír a těstoviny, to vše bylo zdrojem bohatství města, které mělo v dobách svého největšího rozkvětu kolem 50 000 obyvatel a jemuž patřila celá jižní strana Sorrentského poloostrova. Samostatná republika existovala do roku 1073, kdy se dostala s různými privilegii do područí normanské Apulie, v roce 1131 ji ovládl Roger II. Sicil…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Neapolský záliv/Amalfské pobřeží