Antické divadlo
Neodmyslitelnou součástí života ve starých Athénách byla návštěva divadel, která Řekům dávala to, co nám dnes s takovou samozřejmostí poskytuje četba, poslech rozhlasu či sledování televize.

Staří Řekové nečetli a většinou to ani neuměli. Vše zajímavé, ať už z politiky nebo z oblasti slovesné kultury, se k nim dostávalo jen ústním podáním. Návštěva divadel nebyla tedy něčím výjimečným a život bez ní byl představitelný stejně obtížně, jako náš život bez sdělovacích prostředků a bez možnosti sednout si třeba s knížkou někam do ústraní. Vstupné se neplatilo, údržba a všechny náklady na provoz byly záležitostí bohatých mecenášů, takže třeba i každodenní vysedávání v hledišti ani v nejmenším nezatěžovalo rodinný rozpočet. Vladaři, politici i další významné osobnosti se předháněli v zakládání a podpoře divadel, která pak zpravidla nesla jejich jméno. Ve výčtu památek, které se ze starověku zachovaly, patří řecká divadla k těm nejznámějším. Není divu, když se řadila k největším stavebním počinům své doby, nehledě na jejich trvalou stopu v krajině.

Nejstarším divadlem v antickém Řecku bylo, jak se zdá, Dionýsovo na jižním úpatí Akropole, budované v různých etapách od 6. stol. př. n. l., a to už v podobě pro řecká divadla typické. Aby se ušetřil stavební materiál, bývala jejich hlediště zahloubena do nějakého svahu a teprve na protější straně, za scénou, přišli ke slovu tesaři, kameníci a zedníci. Ti měli stavbu uzavřít vůči rušivým vlivům okolí a též kvůli akustice, což se dělo pomocí skéné v podobě vysoké zdi nebo různě utvářené architektury v pozadí. Akustika řeckých divadel byla udivující a šepot či tiché tlesknutí na orchestře, slyšitelné i v nejvy…

Úplné znění článku naleznete zde