Kdo by neznal jednu ze scén slavného muzikálu My Fair Lady, v které hlavní hrdinka Liza Doolittlová zvolá na dostizích na jednoho z koní „hejbni tou svou línou kostrou“. Scéna se neodehrávala nikde jinde než v Ascotu. „Cítím se přesně jako Liza. Připadá mi to tu surreální,“ prohlásila hollywoodská hvězdička Alicia Wittová, která tam byla letos poprvé.
Pro svou návštěvu si vybrala zcela pochopitelně nejpopulárnější den, kterým je čtvrtek a nazývá se „Dámský den“. Běží se nejdůležitější dostih, Zlatý pohár, který vítězi předává Její veličenstvo královna Alžběta II. Vstupenky na tento den bývají pravidelně vyprodány už půl roku předem! Tento den ale proslul zejména jako zřejmě největší neformální přehlídka dámských klobouků na světě. Snad nikde jinde není možné spatřit takové množství nejrozmanitějších a často velmi bizarních dámských pokrývek hlavy. Od klasických, decentních kloboučků až po odvážné kreace, které leckdy připomínají botanickou či zoologickou zahradu nebo ovocný sad. Překvapivě však ani jeden z mnoha stovek modelů není stejný. Také proto je v Londýně nejlepší čas pro nákup klobouků v období před Královským Ascotem. Ty nejextravagantnější stojí stovky liber, ale také třeba vůbec nic. To před několika lety dokázaly dvě reportérky televize BBC, když své hlavy ozdobily stínítky na lampy…
Teprve nedávno bylo dámám povoleno přijít do Royal Enclosure v Ascotu také v kalhotovém kostýmu. I přesto však lze spatřit takto oděné příslušnice slabšího pohlaví jen výjimečně, a když, tak je na první pohled zřejmé, že dotyčná se rozhodla pro exkluzivní hedvábný model.
Pánové mají svůj výběr jednodušší, vlastně vůbec žádný. K předepsanému černému či šedému žaketu patří pouze cylindr. A je nemyslitelné jej držet jen v ruce, musí být stále tam, kam patří, tedy na majitelově hlavě. „Ale pane, váš cylindr by vám daleko lépe slušel na hlavě!“ zazní občas z úst pořadatelů tiché, zdvořilé, leč přesto docela důrazné upozornění.
Takto striktní předpisy však platí jen pro nejprestižnější část hlediště ascotského závodiště, pro Royal Enclosure. Ale i v tzv. Grandstandu musí mít pánové oblek nebo alespoň sako a kravatu. Pro dámy sice není klobouk na rozdíl od Royal Enclosure povinný, přesto – a velmi rády – se svými pokrývkami hlavy chlubí i zde. Naprosto nepřípustné jsou jeansy nebo dokonce šortky! A i když v poslední části hlediště – Silver Ring – neplatí žádná omezení, tedy co se módy týká, i tady si většina diváků obléká to nejlepší, co má.
Tři části hlediště se neliší jen stupněm předpisů pro oblečení a výškou vstupného, ale i hustotou diváků „na čtvereční metr“. Jednotlivé části jsou od sebe také přísně odděleny, bez „zlaté“ a zelené jmenovky v klopě, která je „vstupenkou“ do Royal Enclosure, není možné do tohoto přísně střeženého prostoru proniknout. Zatímco v Royal Enclosure je možné se bez problému promenovat, v Grandstandu je to již poněkud obtížnější a v Silver Ring je pak již „hlava na hlavě“. Do Royal Enclosure mají přístup jen přátelé a známí královské rodiny, majitelé koní přihlášených na dostihy a členové diplomatického sboru. Cizinci mají jednu výhodu, mohou si na sebe vzít národní kroj své země, což využívají často návštěvníci z asijských a afrických států Britského společenství národů. Také vojáci mohou chodit ve svých uniformách. 
Lístky do Royal Enclosure sice stojí přes 70 liber na den, ale za tyto peníze se mohou návštěvníci potkávat s Jejím veličenstvem i dalšími členy královské rodiny. Alžběta II. velmi často opouští svou lóži, aby se podívala a povzbudila své koně před dostihy. A snad nikde jinde není tak uvolněná jako v Ascotu, vždyť právě koně jsou její velkou láskou. A již 19 koní z jejích stájí vyhrálo některý z tamních dostihů.
Grandstand pak „okupují“ bohatí Britové a cizinci, kteří mají tu smůlu, že nemají žádné konexe na královskou rodinu nebo nepatří k diplomatickému sboru. Kromě oblečení patří k tradicím Královského Ascotu také pikniky. Odehrávají se na parkovišti, které je uprostřed závodiště. Proto většina lidí přijíždí o mnoho dříve před začátkem dostihů a odjíždí často dlouho po jejich konci. Na travnaté ploše si u svých Rolls-Royců či Bentleyů rozloží židličky a stolečky, na kterých nemůže chybět šampaňské a spousta nejrůznějších lahůdek.
Nezřídka „označí“ své „tábořiště“ také britskou či anglickou vlajkou. Do areálu závodiště si však „svačinu“, ať již v jakékoli podobě, nikdo přinést nesmí. K dobrým zvykům ale patří dát si alespoň lososa a k tomu přinejmenším jednu sklenku či spíše alespoň malou lahev šampaňského. Během pěti červnových dnů, kdy se Královský Ascot odehrává, se spotřebuje 150 tisíc lahví šampaňského, 100 tisíc lahví vína, 14 tisíc lahví pimms (tradiční letní koktail vyšší společnosti, jehož základem je gin), 3,5 tuny čerstvého a 3,2 tuny uzeného lososa, 7500 humrů, pět tun jahod a 7500 litrů smetany.
Překvapivě tu není perlivý mok ani další pochutiny dražší než v londýnských pubech, neplatí se žádná „královská přirážka“. A kdo má štěstí, že dobře vsadil – bez sázek si rovněž nelze Královský Ascot představit, už vůbec nemusí brát ohled na obsah své peněženky. 
Přísná omezení pro Royal Enclosure mají svůj dávný a pádný důvod. Byla zavedena už v roce 1832, kdy bývalý námořník Dennis Collins zasáhl kamenem krále Williama IV. Historie dostihů v Ascotu je však o více než sto let starší. Již počátkem 18. století rozhodla královna Anna, že vřesoviště nedaleko hradu Windsor jsou ideálním místem pro závodiště. První dostih na tomto místě se konal 11. srpna 1711, zúčastnilo se jej sedm koní. Během dalších let se stal natolik populárním, že britský -arlament roku 1813 rozhodl, že ačkoli pozemky v Ascotu patří „koruně“, musí být v budoucnu zachovány a užívány pro veřejné dostihy.
V příštích dvou letech ale tribuny i královská lóže v Ascotu osiří. Koně a diváky vystřídají buldozery a jeřáby. Závodiště potřebuje po téměř tři sta letech rekonstrukci. V roce 2005 se proto „Královský Ascot“ bude odehrávat až v severoanglickém Yorku. Organizátoři však slibují, že nic neztratí na své výjimečnosti i tradicích.
Další informace o Británii naleznet zde: http://www.sopka.cz