Podle knihy O jezdectví, jejímž autorem je sám Xenofénes, napsal Federigo Grison v roce 1522 Učebnici ježdění (Ordini di cavalcare), která se stala v evropských šlechtických kruzích doslova bestselerem. Jeho metody výcviku koní však byly značně brutální a teprve v následujících desetiletích další autoři vypracovali principy jezdeckého umění a drezury v přijatelné, „humánnější“ formě. Ve druhé polovině 16. století vzniká i španělská jezdecká škola ve Vídni. Klasickému umění rajtování podlehl císař Maxmilián II. a v roce 1562 nechal přivézt koně ze Španělska do hřebčína v Kladrubech nad Labem. Plemeno původně vzniklo křížením arabských, berberských a španělských koní. V roce 1580 pak Maxmiliánův bratr arcivévoda Karel založil císařské dvorní stáje v Lipici, v dnešním Slovinsku, podle níž byli koně pojmenováni…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2004

Další informace o Rakousku naleznet zde: http://www.sopka.cz