Barri Gòtic
V rámci „národního obrození“ mnoho evropských národů hledalo potvrzení své národní identity ve středověku, který byl považován za jeden z vrcholů jejich dějin. Francouzi mají své katedrály a Němci rytířské hrady, Češi mají své Hradčany… a Katalánci mají v samém srdci své metropole dokonce celé Barri Gòtic neboli „gotickou čtvrť“.
Ze starší literatury a vžité praxe ji známe spíše pod španělským jménem Barrio Gótico. Jednou stranou přiléhá ke starému (a v podstatě stále užívanému) přístavu, kde z vysokého sloupu Kryštof Kolumbus výmluvným gestem ukazuje k mořským dálavám, ze všech zbývajících stran je obklopena rušnými ulicemi mladších městských čtvrtí, s nimiž co do „rušnosti“ ostře kontrastuje. Hemží se sice davy místních i turistů, ale všichni tu chodí pěšky, protože do většiny křivolakých a úzkých uliček se automobily dostanou jenom s obtížemi. Prostě – oáza klidu prosycená duchem středověku, kde znavená duše poutníkova pookřívá před nádhernými portály a mezi lomenými oblouky, dokonce ani bezohlední kaskadéři na bicyklech se zde ještě moc nerozmnožili. Její původ je dokonce daleko starší než gotický… a o samotné její „gotičnosti“ se ještě zmíníme.
Již před příchodem Římanů ve 2. stol. př. n. l. zde bývala osada původních iberských obyvatel, ale nejstarší dochované památky jsou spjaty až s dobou císaře Augusta, kdy kolonie zvaná Barcino byla opatřena obvyklým forem (v místech pozdější Plaça de Sant Jaume) a ozdobena reprezentativními budovami a chrámy různých božstev – zbytky jednoho z nich, postaveného na počest božského Augusta ve 2. stol., lze dodnes vidět ve dvoře jednoho z domů za katedrálou. Město, tehdy spíše ještě vojenské castrum, bylo samozřejmě vybaveno také lázněmi, arénou a dalšími prvky obvyklé římské „občanské vybavenosti“ a hradbami tak mohutnými, že část z nich odolala zubu času i staletím rabování stavebního materiálu až dodnes. Většina běžných staveb už dávno zanikla a lze je vysledovat jen v podzemí, ale zbytky hradeb opatřených vystupujícími věžemi (dnes v podobě z 3. stol.), patří stále k pohledovým dominantám místních prostranství anebo slouží jako základové zdi pozdějších středověkých paláců.
Další velký rozkvět Barcelony můžeme sledovat až ve 14. a 15. stol., v období vrcholící a pozdní gotiky, jež do charakteru městského jádra otiskla svoji nejvýraznější stopu. V jejím duchu byla vybudována nová katedrála a další velkolepé chrámy, především pozdně gotický ráz měly paláce a patricijské domy v jejich okolí, nehledě na spletitý labyrint úzkých uliček, jež vůbec nedbaly na kdysi pravidelný půdorys římské zástavby a svůj středověký ráz si pak podržely až dodnes. Ostatně už při letmém pohledu na plán města jasně vidíme rozdíl mezi Barri Gòtic a pravidelnou parcelací novějších čtvrtí.
Čelné místo mezi památkami gotického města zaujímá samozřejmě La Catedral de la Santa Creu i Santa Eulàlia, zasvěcená sv. Kříži a místní světici. Její počátky jsou spjaty s prastarým vizigótským kostelem, postaveným v 6. stol. na místě jakési římské svatyně a později zničeným Araby; v 11. stol. pak následovala románská trojlodní bazilika, která na sklonku 13. stol. ustoupila velkolepé gotické novostavbě – v podstatě té, kterou můžeme navštívit dnes. Během 14. a 15. stol. byla vybudována do podoby obrovské síně o pěti lodích s transeptem a věncem kaplí kolem chórového ochozu; o síních hovoříme v případě chrámů se stejně vysokými loděmi (na rozdíl od bazilik), a ochoz s kaplemi odpovídal gotické půdorysné koncepci biskupských chrámů, tzn. katedrál.
Už sám vstup do chrámu je ohromující. A to nejen díky dojmu z kleneb přepažujících odvážně chrámové lodě, ale též díky přemíře výzdoby. Typicky hispánským prvkem je vložení tzv. mnišského chóru do východní části hlavní lodi (a v důsledku toho přerušení obvyklého průhledu do presbytáře). Zvláštní pozornosti věřících se samozřejmě těší i krypta se sarkofágem sv. Eulálie, patronky města. Na své si přijdou i lovci kuriozit, protože ve velkém bazénu v rajském dvoře při jižní straně katedrály v duchu místní tradice už po celá staletí kejhají docela obyčejné husy a loudí pamlsky …
Ale není to jen katedrála, jež návštěvníky ohromí svou krásou. V centru jsou i jiné, velkolepostí své architektury srovnatelné kostely jako Santa Maria del Mar, další a po konstrukční stránce ještě odvážnější síňový chrám, jemuž je věnován samostatný článek, nebo Santa Maria del Pi, a pak četné paláce v čele s areálem Palau Reial a stavbami seskupenými kolem jeho nádvoří. Je zde sám královský palác s mohutnou věží a nádhernými interiéry, palácová kaple sv. Agáty a místodržitelský palác (Palau del Lloctinent), vše pečlivě zrestaurované a vzorně udržované… Jenže práv…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Barcelona