Benidorm, ležící na španělském pobřeží Středozemního moře mezi Valencií a Alicante, má bohatou a neklidnou historii jako ostatně všechna španělská středomořská města. Každá z kultur, které tudy procházely, tu zanechala své stopy. Období rozkvětu Benidormu se střídala se strmými propady a vylidňováním, podle toho, jak příznivé nebo nepříznivé byly historické a ekonomické okolnosti.
Nejstarší hmotné památky Benidormu pocházejí z doby velmi vzdálené, z 3.–1. stol. př. n. l. Jsou to pozůstatky iberského osídlení, města Tossal de la Cala, které se nachází na strmém kopci v cípu jižního oblouku benidormské zátoky. Iberové byli příslušníky kmenů, které přišly do Hispánie, dnešního Španělska, ze severní Afriky, natrvalo se tu usídlily a daly celému poloostrovu jméno. Zatímco uvnitř Iberského poloostrova vytvořili zemědělskou a pasteveckou kulturu, zde na pobřeží žili zcela odlišným způsobem života. Živili se – jak jinak – především rybolovem. Uspořádání společnosti a jejich duchovní život ovlivnili Féničané a Kartaginci. Dokladem vlivu těchto kultur jsou fénické terakotové vázy a především hlava punské bohyně Tánit nalezená v archeologických vykopávkách v Tossal de la Cala.
I římská kultura zde zanechala své stopy – našly se tu zbytky římské osady. O tuhých bojích mezi Kartaginci a Římany v době punských válek svědčí vraky potopených punských i římských lodí na mořském dně.
V 8. století se v Benidormu a jeho okolí, jako ostatně téměř po celém území dnešního Španělska, na dlouhou dobu usídlili muslimové (Arabové a Berbeři). V té době došlo k prvnímu skutečnému rozkvětu města. Obyvatelstvo se věnovalo nejen rybolovu a čilému obchodu, ale začalo zavlažovat i suchou půdu ve vnitrozemí a rozvíjet zemědělství na uměle budovaných terasách v okolních strmých kopcích.
Když začala křesťanská vojska během reconquisty, války za znovunabytí muslimských území zpět pod nadvládu křesťanských králů, postupovat ze severu čím dál jižněji, ukázal se strategický význam Benidormu. Kdo se stal vládcem pobřeží v okolí Benidormu, ten ovládal i další strategická města – Valencii a Alicante. Křesťané a muslimové sváděli o toto místo úporné a dlouhotrvající boje. Pod křesťanskou vládu se Benidorm a jeho okolí definitivně dostaly až v roce 1245, když město získal katalánsko-aragonský král Jaime I. Dobyvatel, pod jehož správu kromě Katalánska a části Aragonie spadala i Valencie a Mallorca. Jaime I. rozdělil dobytá území mezi své věrné, a majitelem Benidormu se tak stal admirál Bernat de Sarriá, který povýšil osadu na město, stanovil jeho hranice a postavil zde dnes již neexistující hrad. V zakládací listině byly také stanoveny zásady soužití mezi muslimy a křesťany.
Přesto si však město mnoho klidu neužilo. Přes všechny snahy přilákat do Benidormu více křesťanského obyvatelstva, tu muslimové, tzv. moriskové, stále měli převahu. Neustále vyvolávali rozbroje, a tak byly boje mezi křesťany a muslimy na denním pořádku. Dnes jsou připomínkou těchto bojů svátky zvané moros y cristianos (maurové a křesťané), které se konají v Benidormu a okolních obcích každý rok vždy v druhé polovině dubna. V době těchto svátků znovu ožívají bitvy mezi muslimy a křesťany, ale na bitevním poli nezůstávají žádní mrtví ani ranění. Naopak, svátek je ukončen pochodem za doprovodu bubnů, kdy městem svorně procházejí bojovníci obou znesvářených stran v tradičních kostýmech. V nedalekém Alcoy dokonce existuje muzeum kostýmů, které kdy byly v historii těchto svátků použity.
Obyvatelé Benidormu však nebyli sužováni jenom neutuchajícími vzájemnými šarvátkami. Možná ještě větší nebezpečí pro ně představovaly nájezdy berberských pirátů ze severní Afriky. Obyvatelstvo před nimi nedokázal ochránit ani systém strážních věží, jejichž posádky měly obyvatele včas varovat před blížícími se nepřátelskými loděmi. Lidé proto raději své město pomalu opouštěli a usazovali se dál ve vnitrozemí,kde zakládali nové osady. Dnes tyto dobrodružné časy připomíná v Benidormu už jenom jedna ze strážních věží, vztyčená na skále Cala de Finestrat v jižní části města. Byla postavena v 16. století za vlády Filipa II. Habsburského. Její kouřová znamení měla být vidět až ve vnitrozemí, v 60 km vzdálené Alcoy.
Muslimové, kteří v roce 1492 po vydání dekretu o jejich vyhnání nechtěli ze španělského území odejít, raději přestoupili na katolickou víru, aby mohli zůstat. To přestalo platit v roce 1609, kdy král Filip III. Habsburský dal rozkaz k vyhnání i těchto obyvatel. Následkem toho se Benidorm vylidnil téměř úplně. Ke stabilizaci poměrů dochází až za působení katalánské šlechtičny doni Beatrie Maríe de Fajardo y Mendoza. Tato dáma nechala ve vysušeném okolí Benidormu vystavět důmyslný zavlažovací systém, který z okolních hor přiváděl vodu až do města. K zavlažovaným pozemkům se znovu začalo stahovat obyvatelstvo.
V průběhu 18. století dochází k prudkému rozvoji rybolovu. Ryby, zejména tuňáci, jichž je v okolních vodách hojnost, se začínají lovit nejen pro vlastní obživu, ale i na export. Zdejší rybáři získali věhlas v celém Středomoří a po jejich vzoru se začal i jinde zavádět moderní a efektivní způsob lovu tuňáků, spočívající v umisťování sítí napevno v době, kdy tuňáci migrují.
Obyvatelé Benidormu však nebyli proslulí pouze svojí šikovností a důmyslem při lovu ryb. Proslavili se též jako zdatní námořníci a bo jovníci, kteří byli vyhledáváni pro boj na moři nejen proti pirátům, ale i proti námořním pašerákům. Není proto žádná náhoda, že právě v Benidormu vzniká v roce 1826 z nařízení španělského krále Ferdinanda VII. podnik Guardacostas Orts y García (Pobřežní hlídka Orts y García), která měla za úkol hlídat pobřeží a nenechat uniknout ani jednu loď s pašovaným nákladem. Od roku 1898, v důsledku ztráty posledních španělských kolonií Kuby a Portorika, však pomalu dochází k úpadku námořního obchodu. Začíná se ale rozvíjet turistický ruch a město čekají obrovské měny.
Pro moderní historii a současnost Benidormu byl rozhodující rok 1914. Tehdy byla dokončena stavba železniční tratě Madrid – Alicante. Madriďané tak byli první, kdo začal objevovat kouzlo tohoto místa. Ti bohatší si zvykli trávit tady zimu, která je v Madridu skutečně nepřívětivá. Začaly se zde stavět první hotely a rodinné penziony. Zprvu nesměle, jakoby ostýchavě. Existují dobové fotografie, které dokumentují, že přes započatou výstavbu a stále čilejší turistický ruch byl Benidorm ještě v padesátých letech minulého století zalesněným územím, které svým charakterem výstavby připomínalo malé přímořské lázně. Jen tu a tam nad koruny stromů vyčnívaly střechy několika větších hotelových domů.
Dnes je Benidorm moderním a rušným městem, v němž je hlavním zdrojem příjmů turistika. Město rostlo závratným tempem. Zatímco v roce 1960 zde žilo pouhých 6300 stálých obyvatel, v roce 1970 se tento počet zvýšil na 12 000 a dnes jich zde žije téměř 60 000. Z chudších částí Španělska, Andalusie a Kastilie se sem stěhují lidé za prací, zimu sem přijíždějí do svých zakoupených apartmánů trávit Seveřané, protože zima je tu skutečně o poznání přívětivější než na ledovém severu Evropy. V okolních obcích dokonce vznikly celé švédské čtvrti s občanskou vybaveností – švédskými školami a zdravotnickými zařízeními.
V létě se počet obyvatel města zdvojnásobí až ztrojnásobí. Za letní sezonu se tak v hotelových kapacitách vystřídá na milion návštěvníků. Zdálo by se, že je to pro město obklopené z jedné strany mořem a z druhé strany strmými horami maximální únosná hranice. Investorské firmy a místní radnice jsou však jiného mínění, a tak se budují nové a nové hotely. Benidorm se závratnou rychlostí rozrůstá do šířky i do výšky. Rodinné hotely z počátků rozvoje turistického ruchu vypadají dnes vedle megalomanských staveb jako domečky pro panenky. Vždyť jenom nejmodernější hotel Gran Bali má sám o sobě 43 pater. Zatím je nejvyšší, ale v jeho okolí stojí takových velikánů, jejichž počet pater převyšuje číslo dvacet, hned několik.
Ne. Všichni turisté se nemohou vejít na krásnou písečnou pláž, všichni najednou se nemohou koupat v krásném tyrkysovém moři, které se jen pozvolna svažuje do hloubky. A právě proto jim Benidorm nabízí další možnosti: aqua park, delfinárium Mundomar, virtuální svět starověku v naučném a zábavním parku Terra Mítica, kde mohou na vlastní oči spatřit například lítý boj římských gladiátorů, v parku Terra Natura zase virtuální svět jednotlivých kontinentů Země, posvačit v Asii, pak plynule přejít do Jižní Ameriky a poobědvat nějakou tamější specialitu, večer strávit třeba s africkými domorodci za zvuku afrických bubnů. Inu, žijeme v době postmoderní, která nám místo opravdového prožitku předkládá svět iluzí.
Přistoupíte-li však na tuto hru, může se vám i zalíbit. Vždyť například v parku Terra Mítica je plno zeleně, štěbetají tu ptáci (opravdoví), voda z umělých kanálů a jezírek příjemně osvěžuje horkem se tetelící vzduch a v sloupoví (pseudo) antických chrámů vám v parném létě od vedra uleví chladivý průvan. Takto příjemně osvěženi pak můžete strávit podvečer na mořských plážích Benidormu. Město má dvě pláže dlouhé několik kilometrů. I průměrně vnímavý návštěvník si brzy všimne, že svým charakterem a atmosférou se od sebe liší.
Pláž Poniente je z hlediska vybudované infrastruktury skromnější. Není tu tolik restaurací a jiných lákadel pro turisty, není tu malecón, vycházkové molo, které by se mohlo večer a v noci osvětlovat. Většinu návštěvníků tvoří místní obyvatelé a Španělé žijící v okolních vnitrozemských obcích – důchodci, rodiny s dětmi, party mladých lidí. Na skalních výstupcích posedávají rybáři s pruty a zkoušejí své štěstí, opodál sedí starší pán na stoličce přinesené z domova a je začten do nějaké napínavé knihy. V nedalekém hájku početná rodina vytahuje z auta rozkládací židle a stolky, její mužští příslušníci v hloučku klábosí, zatímco ženy šustí igelitovými taškami, z nichž vybalují jídlo a chystají nedělní oběd v přírodě. Několik místních sportovců se snaží na horských kolech pokořit skálu Cala de Finestrat. Prostě Španělsko, jak má být.
To pláž Levante je jiná. Tady se soustřeďuje většina turistů, ať už Španělů z vnitrozemské mesety nebo cizinců. Tato pláž má široký malecón, kde se vpodvečer procházejí společensky oblečení lidé brebentící nejrůznějšími jazyky. Jakmile se setmí, celá pláž se rozsvítí. Podél pláže kavárny, restaurace a diskotéky, jedna vedle druhé, lákají návštěvníky. Ostatně, snažit se ani moc nemusí, lidí chtivých nočního rozptýlení je všude dost.
nasát opravdové Španělsko, stačí odbočit z pláže a ponořit se do úzkých uliček starého Benidormu. Tady jsou domy maximálně o čtyřech patrech, s balkony a francouzskými okny, občas spatříte i typické španělské ozdobné mříže. V přízemích domů hospůdky s předzahrádkami. Nejsou tak honosné jako ty na pláži Levante, ale zato mají typickou španělskou atmosféru. Všude voní ryby a česnek. V jedné hospůdce skupina mužů vášnivě komentuje fotbalové utkání, které se právě odehrává na televizní obrazovce. Jinde se ke společné večeři sešla rodina i s babičkami a dědečky, přes pozdní noční hodinu se opodál batolí malé děti. Všude to vře a okolo sebe slyšíte převážně španělštinu, občas i katalánský dialekt, kterému zde říkají valenciano.
Obě benidormské pláže, Poniente a Levante, jsou od sebe odděleny skalním výběžkem, který se jmenuje Balcon Mediterráneo, Balkon Středozemního moře. Skalní výběžek byl zarovnán a na takto vzniklé plošině byl vybudován jakýsi park s pergolami, lavičkami a altány, všechno z bílých zářících kachlíků, jejichž jednolitá běloba je jen tu a tam narušena ozdobnými kachlíky s designem modré barvy. Místní umělci tu nabízejí svá výtvarná díla. Celou zátoku Benidormu s lesem hotelových mrakodrapů, dominantou hotelu Gran Bali a skalním masivem v pozadí tu máte jako na dlani.