Bordighera, kterou francouzský spisovatel Stéphen Liégard nazval „královnou palem“, se v 19. stol. stala klasickým cílem mondénního cestovního ruchu. Horské pásmo Přímořských Alp chrání místo od severu a mírné klima prospívá nejenom exotickým rostlinám. Vznešené vily, krásné zahrady a palmové promenády připomínají i dnes dávno minulou noblesu a klid.
Bordighera Alta, horní část dnešního desetitisícového města na ostrohu Capo Sant’Ampelio, si zachovala svůj půvab malé opevněné vesnice, obehnané středověkými hradbami. Brána Sant’Ampelio vede do spleti uliček lemovaných vysokými barevnými domy, k odlehlým náměstíčkům a kostelu Santa Maria Maddalena z počátku 17. stol. Bordighera se nikdy výrazně nezapsala do historických análů a až do nástupu cestovního ruchu v polovině 19. stol. zůstala „jen“ rybářskou a zemědělskou vesnicí, nicméně vesnicí s příběhem.
Ve stínu stromů, v parku poblíž kostela Sant’Ampelio ze 17. stol. stojí busta Giovanniho Ruffiniho, politika, libretisty Gaetana Donizettiho a spisovatele, který se proslavil v Británii románem Il dottor Antonio, vydaným roku 1855 v Edinburghu. Jeho děj se odehrává v Bordigheře, skromné rybářské vesnici. Vlastenec Ruffini, který svým dílem chtěl podpořit italský boj za sjednocení, vypráví milostný příběh vesnického lékaře, sicilského politického uprchlíka, který zachrání Lucy, dceru britského aristokrata. Román přilákal do tohoto místa velké množství návštěvníků a zájem se ještě zvýšil, když byla v roce 1872 Bordighera připojena k železniční síti. Ke konci 19. stol. na 2000 obyvatel Bordighery připadalo až 3000 stálých britských hostů. Ti si tu začali stavět honosné vily, zakládali parky a postupně dotvářeli městečko podle svého vkusu. Nejezdili sem za koupáním. Kouzl…
Úplné znění článku naleznete zde