Rychlý vzestup ekonomiky mění irské hlavní město téměř před očima, přibývá moderních budov, aut, pracovních příležitostí a také stresu. Ale stačí přímo na centrálním náměstí nastoupit do autobusu směřujícího na sever do nedaleké čtvrti Glasnevin. Národní botanická zahrada je příjemnou oázou klidu, kde okamžitě zapomenete na rachot velkoměsta.

Zahrada má dlouhou historii, ale to lze říci o většině irských zahrad. Založena byla již roku 1795, kdy Dublinská zahradnická společnost na popud svého tehdejšího ředitele, profesora botaniky Waltera Wadea, zakoupila pozemky v Glasnevinu na břehu říčky Tolka. Původní rozloha byla 27 akrů, pozemky sloužily nejen botanickému výzkumu, ale i zemědělským šlechtitelům. Zahrada se poklidně a nenápadně rozvíjela do roku 1838, kdy došlo k nejdůležitější události od založení – hlavním kurátorem byl jmenován dr. David Moore, vědec a jeden z nejvýznamnějších světových botaniků. Poprvé v historii se mu podařilo vyklíčit semena orchidejí v umělých podmínkách, čímž zahájil novou etapu v pěstování orchidejí i v jejich výzkumu. Věhlas zahrady tak rychle přesáhl hranice Irska. V letech 1843 až 1869 se v zahradě pilně stavěly nové skleníky neobyčejně elegantní konstrukce a na svou dobu nezvyklé délky až 100 metrů, které prosluly sbírkami orchidejí, cykasů a dalších exotických rostlin.

Moore zůstal ředitelem až do své smrti roku 1879. I pak ale měla zahrada štěstí, protože ji převzal Mooreův stejně schopný syn Frederick, později povýšený do šlechtického stavu. Stavět se nepřestalo a v letech 1883–1884 přibyl atraktivní palmový skleník. Postupně vznikalo alpinum se vzácnými skalničkami, dendrologicky významné sbírky olší, javorů, dubů, bříz, hlohů, habrů a pabuků. Sir Frederick Moore zahradu vedl ještě o dva roky déle než jeho otec, celkem tedy 43 let (1879-1922). Od jeho koncepce se naštěstí příliš neochýlili ani následující dva ředitelé, z nichž každý zde strávil přes dvacet let – sečteme-li roky práce těchto čtyř mužů, vyjde nám neuvěřitelných 130 let. Výsledky stojí za to a můžeme je obdivovat dodnes.

Zahrada slouží i jako odpočinkový městský park, je volně přístupná, neplatí se zde vstupné. Na ploše 48 akrů je vysazeno přibližně 20 000 druhů a kultivarů rostlin, které slouží vědeckým i okrasným účelům. Několik zajímavých odrůd bylo vyšlechtěno právě tady, zdejší zahradníci jsou pyšní především na popínavý lilek Solanum crispum ´Glasnevin´. Nová moderní budova slouží jako pracoviště botanikům, je tu laboratoř, knihovna, pro návštěvníky restaurace a kavárna.

Historické tropické skleníky nedávno prošly kompletní rekonstrukcí a nyní se uvnitř obnovují výsadby rostlin. Nízký dlouhý skleník věnovaný horským a subtropickým rostlinám byl také opraven, ale naštěstí nebylo nutné přemisťovat a přesazovat citlivé australské a jihoafrické keře a tropické rododendrony.

V okolí skleníků převládají pečlivě barevně sladěné a výborně udržované trvalkové záhony a výsadby letniček, záplava květů až bere dech. Okukovat novinky a zajímavé nápady sem jezdí zahradní architekti i odborníci z jiných zahrad a univerzit, avšak odpočinout si sem chodí především laici – úředníci, studenti, důchodci i maminky s kočárky. Krásnou zahradu totiž umí ocenit každý Ir.