Zhruba 10 km jihovýchodně od Viterba, v kopcích, jež nezapřou svůj vulkanický původ, leží jezero Vico a u něj městečko Caprarola, spjaté s jedním mimořádným dílem manýrismu, letním sídlem mocné rodiny Farnese.

Samo jezero je zatopený kráter vyhaslé sopky a obec, jež má dnes kolem 8000 obyvatel, nikdy nebyla středem pozornosti. I samo její jméno, odvozené z výrazů pro kozu a přístřešek na způsob salaše, ukazuje na její původní, čistě venkovský charakter. Přitom však její minulost sahá hluboko do středověku.

První zprávy o existenci stálého osídlení místa pocházejí z 11. stol., kdy bylo předmětem hraničních sporů mezi okolními městy a různými feudály (včetně Orsiniů a dalších rodů zvučných jmen), nicméně nekonečné tahanice místního významu skončily v roce 1465, kdy se oblasti zmocnil papež Pavel II. a přičlenil ji k državám Svatého stolce.

Někdy před rokem 1530 se kardinál Alessandro Farnese st., pozdější papež Pavel III., rozhodl postavit si v Caprarole venkovské sídlo. Projektem pověřil Antonia da Sangallo, který stavbu pojal v duchu své neklidné doby jako pevnost na osvědčeném pětibokém půdorysu, v rozích posílenou výrazně vystupujícími baštami, které umožňovaly střelbu na nepřítele i ze stran, a mohly tak chránit nejen úseky hradeb mezi sebou, ale také samy sebe navzájem. To byl poznatek tradovaný od starověku, ale v renesanci, libující si v matematických a geometrických hříčkách, měl odezvu v mnohoúhelných, víceméně pravidelných půdorysech hradeb.

Antonio da Sangallo, původem z Florencie a vlastním jménem Antonio Cordini, byl příslušníkem rozvětvené umělecké rodiny. Jeho strýcem byl slavný jmenovec, autor úprav Andělského hradu, námořní pevnosti v Livornu a dalších vojenských staveb (včetně pevnosti v Civita Castellana, o níž jsme psali v jednom z předcházejících článků), takže mladý Antonio disponoval všemi potřebnými znalostmi. Stavební práce začaly v roce 1530, ale kvůli Sangallově smrti v roce 1546 byly na čas pozastaveny, než se papežův vnuk (další kardinál a opět jmenovec) Alessandro Farnese ml. rozhodl pokračovat v záměru svého dědečka a v roce 1547 svěřil staveniště Giacomu Barozzimu, jednomu z největších soudo…