Costa Cálida
Z hlediska zahraničního cestovního ruchu patří Region Murcia dosud k méně známým oblastem Španělska, prozatím sem přijíždí více domácích návštěvníků než cizinců. Což ale neznamená, že se to nemůže v blízké budoucnu změnit, protože potenciál je tu veliký. Obzvláště to platí pro celou pobřežní oblast se spoustou nádherných písečných pláží a malebných zátok.
Na pobřeží Murcie, u jejích hranic se sousedními regiony, leží dvě města – San Pedro del Pinatar na severu a Águilas na jihu. Když se mezi nimi budeme přesouvat autem po dálnici, která vede vnitrozemím s nevelkým odstupem od moře, na konci cesty tachometr ukáže ujetou vzdálenost okolo 120 km. Z tohoto údaje vyplývá i jedna ze zásadních charakteristik murcijského pobřeží, a to jeho značná členitost. Celková délka pobřežní linie mezi oběma městy je totiž skoro přesně dvojnásobná.
O charakteru pobřeží už ale vypovídá samotný jeho název. Costa Cálida, Teplé pobřeží, odkazuje na místní klimatické poměry s teplotně mírnými zimami a horkými léty, s více než třemi sty dny se slunečním svitem v roce a s nízkým ročním úhrnem srážek. Není proto překvapivé, že některá místa na pobřeží mají polopouštní ráz. Když však pomineme období vrcholného léta s teplotami nezřídka atakujícími čtyřicítku, po zbytek roku tu převládá příjemné počasí optimální pro většinu sportovních i rekreačních aktivit.
O velké rozmanitosti krajinotvorných prvků i o rozmanitosti fauny a flory pak svědčí několik chráněných území, z nichž některá si zaslouží podrobnější zmínku. Pokud budeme postupovat po pobřeží od jihu k severu, tak se pár kilometrů za Águilas dostaneme na území regionálního parku Calnegre y Cabo Cope, které zahrnuje i nejjižnější část pobřeží Mazarrónského zálivu. Tento úsek dlouhý asi 17 km, tvořený řetězcem malých zátok, útesů a pláží, se řadí k nejméně narušeným lokalitám murcijského pobřeží. A tak je paradoxní, že po více než dvě desetiletí tady probíhal střet mezi ochránci přírody a developery, kteří chtěli v parku vybudovat obří turistické centrum. Nakonec ochrana přírody zvítězila, snad definitivně. Park vykazuje velkou míru biodiverzity, ze zástupců živočišné říše tu lze zahlédnout i vzácnější, v hranicích Pyrenejského poloostrova ohrožené druhy, především orla jestřábího, hýla trubače či želvu maurskou.
Ochrana ptactva byla jedním z hlavních důvodů zřízení nedaleké chráněné krajinné oblasti Sierra de Las Moreras. V tomto rozlohou nevelkém pohoří s atraktivním skalnatým reliéfem, které se vypíná do čtyřsetmetrových výšek jižně od Mazarrónu, patří k nejvíce ohroženým druhům vlha pestrá a hlavně kachnice bělohlavá, jejíž výskyt je zde vázán na mokřady napájené srážkovou vodou. Přes veškerý svůj půvab není Sierra zahraničním návštěvníkům příliš známá, na rozdíl od přírodní památky, která se nachází jen pár set metrů od její hranice, u pláže Maz…
Úplné znění článku naleznete zde