Ďáblové u poslední večeře, smrtky v kostele, pestrobarevní pavouci, volečkové s květinami na bocích, Ježíš Kristus na kříži se žlutou svatozáří kolem hlavy, zelené a modré mořské panny. Za těmito figurkami obklopenými dalšími těžko identifikovatelnými potvorami a příšerami sedí paní v pestrobarevném kroji. Její nabídka napovídá, že je z Ocumicha.
Ocumicho je malá podhorská vesnice, která se zvláště v poslední době proslavila díky šikovným rukám svých obyvatel. Vesele pomalované figurky, poněkud pokrouceně interpretující osvědčené náměty, se staly vděčným objektem zájmu sběratelů. Zdejší hrnčíři, mezi nimiž vynikají zvláště ženy, mají nespoutanou fantazii, již osvědčují při zhotovování svých výrobků. Staly se nedílnou součástí národního bohatství, takzvané artesaníe. Stejně jako má každý mexický stát či region své typické kroje, zvyky a tance, produkuje také nezaměnitelné výrobky lidových tvůrců, ať už jde o keramiku, textil, kovářské, řezbářské a košíkářské výrobky, šperky nebo různé prvky vybavení domu. Již dávno patřily tyto předměty k tributům, které vládnoucí kmeny požadovaly na porobených obyvatelích. Už tehdy značnou část z nich pořizovaly ženy, jež tím nabývaly v rámci své společnosti značné váhy. Dnešní doba znovuobjevila jedinečnost, kterou uměleckému dílu dodává dotyk lidské ruky a s tím se dostavila konjunktura lidové tvorby. Mexiko pochopilo včas svou šanci, stát podporuje lidové umělce a pomáhá jim vytvářet možnosti odbytu i propagace. Prakticky každé větší město má svou Casa de la Artesanía, jakýsi Dům lidové tvorby, kde většinou najdete reprezentativní ukázky zdejší produkce v nejvyšší kvalitě, jež může mít i světový ohlas. Kvalitě odpovídá vysoká cena a tak si nakonec musíte dobře vybrat, protože všechno, co se vám líbí, si zpravidla odnést nemůžete.
Michoacán má své nezaměnitelné kouzlo, jež je třeba přičíst rozmanitosti sopečného terénu, malebnosti červenobílých měst a vesnic, prozrazujících koloniální dědictví i silnému osídlení indiánskými etniky, z nichž nejdůležitější jsou Taraskové, nazývaní též Purépechové. Uprostřed Michoacánu se nachází jezerní oblast, obývaná rybáři, kde najdeme také nejdůležitější centra – hlavní město Morelii, Pátzcuaro, proslavené svými oslavami Dušiček, Uruapán a další.
Uruapán přitahuje návštěvníky zvláště v období Velikonoc, kdy se zde vedle církevních a lidových slavností pořádají i proslavené trhy. Atmosféra prvních oslav zahaluje hlavní náměstí do slavnostního reje barev. U vrat kostela místní ženy pletou z palem kytice pro průvod Květné neděle. Lidé si je kupují a nechávají si je zde hned posvětit. Dopoledne okolo náměstí prochází průvod tanečníků ze všech okolních vesnic a městeček a na centrálním náměstí se mezitím rozkládá obrovský trh s keramikou z různých koutů Michoacánu. Mezi obyčejnou kuchyňskou keramikou najdete i vyhledávanou artesaníi, která je zde k dosažení za pár pesos. Vaše oči zaujme například keramika z Capuly, proslavená hrnci a kastrůlky s pokličkami, zdobenými motivy rybek a charakteristickým tečkováním. Schody městské kašny uprostřed náměstí pokrývá zelená keramika z Patambanu. Vázy vysoké často i 50 centimetrů znázorňují kmeny palem, kaktusů či ananasů a jejich pokličky zdobí zelené lístky s bílými kvítky. V oblíbeném zeleném odstínu jsou i salseros a různé misky s malovaným dekorem. Největší pozornost turistů však poutá pestrobarevná záplava figurek z Ocumicha. Mezi stánky mají svá místa čističi bot, kteří jsou v den slavnosti plně vytíženi. Náměstí kypí životem a barvami. Slavnostní atmosféra je po celý den téměř hmatatelná, i v teplém podvečeru zde korzuje spousta lidí a zamilovaných párečků, které stále ještě nosí palmové kytice. Spokojeni jsou všichni, ti co nakoupili i prodávající. Paní z Ocumicha sice nevyprodaly celý krámek, ale docela určitě budou na stejném místě sedět i napřesrok.