Rušné průmyslové a obchodní město Figueres s téměř 50 000 obyvatel, centrum okresu Alt Emporà, má samozřejmě i svou turistickou stránku. Jejím středobodem je jediná osoba – malíř, ale také sochař, grafik, návrhář, spisovatel i filmař, excentrik a provokatér, prostě Salvador Dalí.

Dalí se v samém centru Figueres 11. května 1904 narodil, konkrétně v ulici Monturiol č. 6, v domě svého otce, místního notáře. Dnes je celý dům přeměněn v muzeum, které neprávem stojí tak trochu ve stínu známější trojice dalíovských objektů, o nichž v tomto a následujícím článku ještě hodně uslyšíme. Rodný dům Salvadora Dalího, jak se instituce jmenuje, rozhodně stojí za vidění. Velmi moderně pojatá expozice, která je v této podobě k vidění teprve od října 2023, využívá hojně videoprojekce, návštěvníci vybavení audioprůvodci se v malých skupinkách přesouvají z místnosti do místnosti a postupně procházejí Dalího životem. Při tom se jim dostává informací nejen o Dalím samotném, ale i o rodině, v níž vyrůstal, o jeho přátelích, k nimž ve 20. letech patřili třeba Federico García Lorca nebo Luis Buñuel, o jeho rodném městě, které sice poměrně záhy opustil, ale vazby na ně nikdy nepřerušil a opakovaně do Figueres jezdil, i o okolní krajině, která Dalího inspirovala k řadě obrazů. (Malá odbočka: Pokud byste chtěli bydlet v hotelu, který má nejen v restauraci, ale i na chodbách rozvěšeny Dalího originály, volte hotel Duran. Rodina Duranových se s Dalím přátelila a malíř při svých návštěvách Figueres bydlíval právě v tomhle hotelu.)

Dalího tu sledujeme v rodině, na jídelní stůl se nám promítnou jeho první kresby vyryté vidličkou do desky stolu, pak navštívíme jeho školní třídu, procházíme s ním období jeho prvních obrazů, nechybí jeho setkání s Galou, sledujeme takřka v přímém přenosu jeho cestu k mezinárodní slávě založenou především na úspěchu v USA, jeho provokativní a excentrické happeningy, v místnosti, kde kromě několika přenosných židliček není vůbec nic, jsme najednou konfrontováni se střídajícími se obrazy na všech čtyřech stěnách současně, jež vesměs využívají motivy z okolní krajiny oblasti Empordà. Prohlídka končí na střešní terase, odkud máme jako na dlani křižovatku ulic před domem, přesně to místo, jehož dobová fotografie z počátku 20. stol. prohlídku zahajuje.
Daleko více turistů směřuje ke stavbě připomínající krvavě červenou pevnost, namísto cimbuří opatřenou střídající…