Nová budova Řecké národní opery

Athény od středověku k dnešku

Dějiny Atén
Vyprávění o Athénách byzantského období nás přeneslo od pozůstatků antického města na sever, do čtvrtí vzniklých ve středověku a za turecké správy, které se mezi přežívajícími křesťanskými chrámy a bez jednotného plánu rozvíjely a proměňovaly až do začátku 19. stol.

Společenské a komerční centrum současných Athén leží kolem dvou náměstí – Omonia (Svornosti) a Syntagma (Ústavy) – a vykazuje obvyklé rysy velkoměsta 19. a 20. stol. s honosnými budovami vládních institucí a bank, drahými restauracemi, hotely a s davy lidí proudících ulicemi nebo jen lenošících u stolků před kavárnami, v parcích či na veřejných prostranstvích. A turisté žasnou nad krásou okolních budov: konečně se octli tváří v tvář stavbám, jež určily podobu klasicismu a byly vzorem pro množství významných budov od Lisabonu či Dublinu až do Petrohradu, nehledě na Richmond nebo Washington!

Nádvoří Zappeionu
Nádvoří Zappeionu

Všechno je ale trochu jinak. Poté, co se Řecko roku 1827 vymanilo z turecké nadvlády a prošlo krátkým obdobím tzv. první republiky, jež o čtyři roky později skončilo zavražděním Ioannise Kapodistriase zastávajícího úřad jejího „vladaře“ (kyvernitis), byl do čela mladého státu coby království postaven panovník z rodu bavorských Wittelsbachů, konkrétně Ota I., syn tehdejšího bavorského krále Ludvíka I. S otcem sdílel stejné nadšení pro Řecko a řeckou kulturu, a přestože není nutno význam korunovaných hlav přeceňovat, tentokrát se jednalo skutečně o významnou a v důsledcích šťastnou volbu.

Interiér nové Národní knihovny v Kulturním centru Nadace Stavrose Niarchose
Interiér nové Národní knihovny v Kulturním centru Nadace Stavrose Niarchose

Athény tehdy měly sotva 12 000 obyvatel a mladý král se energicky pustil do jejich přestavby. K ní si přizval i svoje architekty, vyšlé z německých uměleckých škol, pro něž nebylo vyšší mety než přiblížit se co nejvíce k umění klasického Řecka. V roce 1833 byl odsouhlasen základní urbanistický plán města, založený na paprscích hlavních tříd vybíhajících z náměstí Omonia. Navrhl ho pruský architekt Gustav Eduard Schaubert, žák slavného Karla Friedricha Schinkela z berlínské Akademie, ve spolupráci s řeckým architektem Stamatiem Kleanthisem.
Záhy se začalo s prvními stav…

Úplné znění článku naleznete zde

Dějiny Atén