„Leckterá čtvrť tak dopadla, i tato… Co bylo před válkou tichým předměstím, lehlo při náletech popelem. Jak válka končila, rozrůstaly se na sever i na jih od malého nádraží křivolaké, rušné ulice plné pokoutních krámků a tržnic.“ Těmito slovy začíná japonský spisovatel Jasunari Kawabata, nositel Nobelovy ceny za literaturu, svůj román Příběh z dolního města na řece odehrávající se ve východní části Tokia, v tzv. dolním městě (šita mači), která se rozkládá při ústí řek Sumida a Arakawa do Tokijského zálivu.
Označení „dolní město“ pochází zřejmě z 1. pol. 17. stol., kdy se tehdejší Edo stalo sídlem vojenské vlády (bakufu) rodu Tokugawa a současně i centrem reálné politické moci. Systém, kterým se Tokugawové snažili politicky kontrolovat a ekonomicky vyčerpávat své potenciální odpůrce, stanovoval všem lenním knížatům povinnost pobývat část roku v sídelním městě šóguna (tzv. systém střídavé služby) a ve svých důsledcích byl zásadním impulsem pro prudký rozvoj celého města. Sídlo šógunátní vlády a knížecí rezidence, které ho obklopovaly, se nacházely „nahoře“, v západní, pahorkaté oblasti (jamanote), která byla strategicky výhodnější a k životu – zejména v období letních veder – příznivější. Naproti tomu příslušníci ostatní společenských vrstev žili převážně „dole“, ve východní části města podél obou zmíněných řek. Dolní město tak bylo vždy spojeno s představou těžké, každodenní práce, nelehkých životních podmínek, ale také zemité a často až pokleslé zábavy.
I když hranice mezi oběma „světy“ nikdy nebyla ostře vymezená ani pevně daná a se vznikem moderního Tokia se postupně stírala, dodnes platí, že dolní město se považuje za oblast, kde se střetávají a vzájemně prolínají často protikladné prvky starého, moderního i současného Japonska. Kde jinde potkáte uhlazené úředníky ve společnosti postarších drobných řemeslníčků či studentů, jak se rozvalují a popíjejí pod rozkvetlými sakurami, hodují na výletních člunech plavících se po řece Sumida či hlasitě povzbuzují svého oblíbeného favorita v některém z turnajů zápasu sumó? Kde jinde najdete poslední zbytky původní městské architektury, kterou nezničilo zemětřesení v roce 1923 ani kobercové bombardování města na konci války, krčící se ve stínu výškových budov, jež jsou produktem veskrze me…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa