Drač
Bájná Atlantida se hledá po celém světě. Se svou trochou do mlýna přispěchali i někteří albánští nadšenci, kteří tvrdí, že leží v albánských výsostných vodách. Úsměvné? Určitě. Nepodložené? Ne tak docela.
Oblast Albánie je seismicky velmi aktivní, naposledy se tektonické desky pohnuly v roce 2019 a pobořily přístavní město Drač (albánsky Durrës), ve kterém zahynulo 52 lidí. Není to poprvé, už ve 4. stol. bylo město tehdy zvané Dyrrhachium zasaženo zemětřesením, po němž část pobřeží i se zástavbou trvale zaplavilo moře. Město bylo znovu vybudováno ve své současné poloze, Jadranem pohřbené trosky byly prozkoumány ve 20. stol. ve spolupráci s italskými archeology. Právě tento podmořský průzkum stál pravděpodobně na počátku fantastických tezí o albánské Atlantidě. Podvodní zříceniny není možné turisticky navštívit, mnohé nálezy jsou však uloženy v muzeích.
Drač, Durrës, Durrazo, Dyrrhachium, Epidamnos. Různá jména, různé doby, stejné město. Drač má, podobně jako další pobřežní albánská města, řecký původ. V římské době se město stalo jednou z důležitých obchodních křižovatek u Mare Nostrum, jak Římané nazývali Středozemní moře, neboť leželo na spojnici Říma a Byzantia (současného Istanbulu). Ve středověku sloužil Drač jako byzantské správní centrum a později benátská námořní opora, nakonec však i on podlehl tureckému tlaku. Historie jako by se pak zastavila a znovu rozběhla až během balkánských válek těsně před 1. sv. válkou. Srbové s Dračem počítali jako se svým hlavním přístavem, dějiny mu však nakonec dočasně přisoudily úlohu hlavního města nově vzniklého Albánského knížectví. Kvůli hrozbě námořní invaze mu však tento status vydržel jen osm let, než ho získala do té doby vesnická Tirana. Obě města v současnosti tvoří aglomeraci, ve které žijí asi dvě pětiny veškerého obyvatelstva Albánie.
Centrum města překypuje historickými památkami a odráží snad všechny kulturní vlivy, které Albánii v dějinách zasáhly. Příznačná je procházka po ulici Bulevardi Epidamn v samém srdci Drače. Začneme ji na Ilyrském náměstí (Sheshi Iliria) připomínajícím etnikum, jež obývalo albánské území ve starověku. Napravo se tyčí minaret Velké dračské mešity (Xhamia e Madhe e Durrësit), příklad architektury 30. let minulého století hrající odstíny žluté a béžové. Závan starověku na nás dýchne z nedalekého římského amfiteátru starého skoro 2000 let, jehož část dosud zůstává skryta pod současnou zástavbou. Amfiteátr pochází z té šťastnější části antického města, která unikla zaplavení. Albánie usiluje o to, aby byl zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Po pár krocích dorazíme k pozůstatkům pevnosti (Kulla Veneciane) byzantského původu, přes…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Albánie