Fátima

Obrovské prostranství asi dvakrát větší než Svatopetrské náměstí ve Vatikánu, na jedné straně neoklasicistní Růžencová bazilika, největší kostel v Portugalsku s 65 m vysokou věží. Vlevo před ní symbolický dub cesmínový a kaple Zjevení, u níž končí tři sta metrů dlouhý chodník, po kterém největší kajícníci a prosebníci přicházejí po kolenou, na druhé straně za ohradou staveniště nového, většího chrámu. To je Fátima, jedno z nejslavnějších poutních míst v Evropě.

Ať už máme k zázrakům, zjevením a slyšeným hlasům vztah jakýkoli, desítky tisíc svědků zvláštních přírodních úkazů a stovky tisíc poutníků, kteří sem každý rok přijíždějí, učinily z Fátimy fenomén, který nelze přehlédnout. Na jaře roku 1917 nebylo v místech dnešní Fátimy nic. Lépe řečeno, byly zde opuštěné rokliny, svahy a údolíčka, kam lidé z okolí vyháněli dobytek na pastvu. Z nedaleké vsi Aljustrel sem chodila i desetiletá Lúcia dos Santos se svým devítiletým bratrancem Franciskem a sedmiletou sestřenicí Jacintou Martovými.

Těmto třem pasáčkům se 13. května 1917 zjevila v údolí Cova da Iria nad malým dubem Panna Marie a pozvala je na stejné místo vždy 13. den každého dalšího měsíce. Všechny tři děti Pannu Marii viděly, ale slyšela ji pouze Lúcia. V následujících zjeveních Panna Marie k Lúcii promlouvala. Mimo jiné předpověděla brzkou smrt Franceska i Jacinty (Francesco zemřel v roce 1919 na zápal plic, Jacinta o rok později na zánět pohrudnice), zatímco Lúcii sdělila, že si ji Ježíš vybral, aby šířila její poselství a lásku k ní. Děti o svých zážitcích samozřejmě hovořily, takže postupně na místo zjevení přicházeli další lidé, ale Pannu Marii viděly vždy jen děti.

Při červencovém zjevení vyřkla Panna Marie tři proroctví, která Lúcia později sepsala. Asi tři tisíce přihlížejících prý spatřily nad dubem v okamžicích proroctví malý bílý obláček, slunc…