Říká se o ní, že je to nejromantičtější zahrada na světě – Giardino di Ninfa. Kulisu nádheře květin a stromů, z velké části exotických, tu tvoří ruiny středověkého městečka Ninfa. Vskutku líbeznou osmihektarovou zahradu obklopuje a chrání více než desetkrát větší park. Tohle místo asi 65 km jihovýchodně od Říma prostě nemůžete při návštěvě Lazia vynechat.
Tentokrát nejde o památku z dávné minulosti, ale o zvláštní, poměrně nedávný pokus o harmonické spojení pozůstatků historie s výtvarně komponovanou přírodou, jak si je před sto lety romanticky vysnil muž, který stál u jejího zrodu – vévoda Gelasio Caetani.
Vystudovaný důlní inženýr pocházející ze starého šlechtického rodu, z něhož ve středověku vzešli papežové Gelasius II. a Bonifác VIII., začal svoji životní dráhu dobrodružnými toulkami po Americe, kde dokonce pracoval jako prostý dělník v železárnách. Své zkušenosti pak zúročil nejprve jako podnikatel a bohatý filantrop podporující boj proti malárii a posléze jako diplomat. I když nakonec, bohužel, svůj vlastenecký zápal a svoji kariéru spojil s Mussoliniho režimem.
Živě se zajímal o historii svého rodu a publikoval část rodinného archivu, ale především si v roce 1921 splnil svůj dávný sen: mezi rozvalinami dávno zaniklého městečka s hradem a zřícenými kostely založit přírodní park v anglickém stylu. Jméno pro své dílo hledat nemusel. Městečko či vesnice, stávající kdysi na troskách starého římského osídlení a samo opuštěné na konci 14. stol., se jmenovalo Ninfa, zřejmě s ohledem na chrám na malém ostrůvku, zasvěcený nymfám. Vévoda nemusel ani budovat umělé zříceniny, pro parky tohoto druhu typické. Na místě jich měl dost, takže stačilo provést nutné terénní úpravy a obstarat zajímavé rostliny ze všech koutů světa.
Původní Giardino di Ninfa se rozkládá na ploše 8 ha a vychází z příkladu tzv. anglických parků, oblíbených od 2. pol. 18. stol., simulujících divokou přírodu (včetně zmíněných zřícenin), ale ve skutečnosti důmyslně komponovaných. A rostliny v takových parcích pěstované nebyly lacinou záležitostí. Roste jich tu na tisíc druhů, přivezených z celého světa a pěstovaných v jim odpovídajícím prostředí (včetně důmyslné soustavy tůní a mokřadů). Ohromující je už sám výčet druhů, z nichž většinu laik ani nezná. Rostou zde běžné i okrasné ořešáky a javory včetně růžovolistého javoru dovezeného z Dálného východu, nejrůznější další druhy listnáčů i jehličnanů, ale též banánovníky, palmy, věčně kvetoucí tropické rostliny a další a další.
Ba co více, k přírodní památce Giardino di Ninfa bylo přičleněno sousedních více než 100 ha území přírodního parku Pantanello, v jehož části byly obnoveny někdejší Pontinské bažiny, v antice ztrpčující v délce asi 30 km cestu všem, kteří se z Říma vydali po silnici Via Appia, a za Mussoliniho vysušené. Území leží na jedné z hlavních migračních tras tažných ptáků mezi Evropou a Afrikou a právem se dnes označuje jako Oáza. Nejen pro amatérské ornitology se do Oázy pravidelně pořádají exkurze s průvodcem.
Samotná zahrada Ninfa je veřejnosti přístupná od března do listopadu, ale pozor – kvůli ochraně jejího jedinečného prostředí rovněž pouze s průvodcem. Vstupenky je třeba zakoupit online na konkrétní datum a čas, dvakrát denně se konají prohlídky v angličtině, ostatní jsou v italštině.