Klidné soužití však Švýcarům umožňuje především jejich státní uspořádání – Švýcarsko patří k jedné z nejstarších demokracií na světě, moc je v zemi velmi decentralizovaná a kantony samy o sobě představují malé státní útvary. Řada z nich se označuje za „republiku a kanton“ či přímo za „zemi“ (République et canton de Gen?ve, Pays de Vaud, Pays de Fribourg). Kantony mají vlastní zákony, policii, parlament i ústavu. Samotné obce mají rovněž velkou pravomoc, rozhodují například o daňových úlevách svých slavných obyvatel (abyste si nemysleli, že Michael Schumacher, Phil Collins, Celine Dion či Nastassja Kinski žijí ve Švýcarsku kvůli krásné přírodě). Stát jako celek se stará o zahraniční a měnovou politiku a rovněž dbá na to, aby měl každý pocit, že se na vládě sám podílí – odtud i název přímá demokracie, jež se v helvétské konfederaci praktikuje. Mimo jiné to znamená, že každý občan může nechat vypsat o čemkoliv referendum, pokud se mu podaří dát do tří měsíců dohromady více než 50 000 podpisů. Referendum se tak koná poměrně často, i když tato bohulibá snaha naráží na čím dál mizivější účast občanů u volebních uren. Ať už je tedy systém sebedokonalejší, s lidskými sklony k pohodlnosti nic nezmůže. A když už jsme u lidských nedostatků, nelze nepřipomenout, že zdánlivě nejlepší demokratický řád na světě dal ženám možnost hlasovat v celonárodním měřítku až v roce 1971!!!
Obecně je však nutno uznat, že švýcarský systém je i přes své mouchy skutečně funkční a svým občanům zaručuje velkou porci svobody; klidné soužití tolika různých temperamentů má však kořeny přece jen hlouběji než jen ve státním zřízení. Svoji roli hraje například i švýcarská schopnost druhé ignorovat, nebo se tak alespoň tvářit. Jde ostatně o další důvod, vedle daní, proč jsou slavné osobnosti v alpské zemičce tolik spokojené – dostává se jim zde totiž nečekané porce anonymity…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2003
Další informace o Švýcarsku naleznet zde: http://www.sopka.cz