Hrady a zámky Dolního Slezska
Poměrně nevelké vojvodství Dolní Slezsko (necelých 20 000 km2) je unikátní tím, že v něm najdete čtvrtinu všech polských hradů a zámků. Velkou zásluhu na tom má romantické cítění 19. stol., kdy bylo módou nechat si přestavět některou hradní ruinu na půvabný zámeček. Své podkrkonošské sídlo tu tak měli jak pruský král Bedřich Vilém III. a členové jeho rodiny, tak nejbohatší němečtí šlechtici a podnikatelé té doby.
Nejslavnějším objektem je zde zámek Książ, o kterém píšeme v jiném článku. Stále známější je Údolí zámků a zahrad nedaleko od Jelení Hory asi s třicítkou někdejších aristokratických sídel, které bývá někdy přirovnáváno k zámkům na Loiře a u něhož není v budoucnu vyloučen třeba i zápis na seznam Světového dědictví UNESCO. My se ale tentokrát vydáme na jiná, neméně zajímavá místa.
Hrad Rudého ducha
Hrad Grodziec byl poté, co ho vyplenili a poničili husité, přestavěn v 15.–16. stol. na jednu z nejkrásnějších goticko-renesančních rezidencí Slezska. Hrad měl na Čechy zřejmě smůlu – za třicetileté války ho obrátila v trosky vojska Albrechta z Valdštejna, aby pak byl císařskými vojsky zcela rozbořen. Dílo zkázy dokonali vesničané, kteří si z ruin odnášeli kameny na stavbu svých příbytků.
Po roce 1800 se o restaurování hradu pokusil Jan Jindřich VI. z Hochbergu, příslušník asi nejbohatšího pruského šlechtického rodu té doby. Na Grodzieci nechal zachránit, co se ještě dalo. V několika místnostech vystavil středověké exponáty a hrad otevřel turistům. Šlo o jednu z prvních památek svého druhu v Evropě, která byla cíleně upravena pro potřeby rozvíjejícího se turistického ruchu.
Do současné romantické podoby byl hrad upraven rodem Dirksenů v roce 1906. Jeho znovuotevření byl přítomen sám císař Vilém II. Posledním majitelem hradu pak byl důvěrný Hitlerův spolupracovník Herbert von Dirksen. Po válce se Grodziec dostal do majetku obce Złotoryja. Na hradě vás dnes nečeká pouze expozice, ale i možnost romantického ubytování.
Jen pozor na Rudého ducha – kostru rytíře v brnění a purpurovém plášti, která se potuluje po hradě. Snad jde o ducha některého z loupeživých rytířů, kteří zde v dávných dobách sídlili.
Pokladnice knížectví
Pestrou historii má i hrad Bolków ze 13. stol. Ve své době byl i díky věži vysoké 25 m – a obrácené břitem směrem k případnému nepříteli, podobně jako třeba věž na Zvíkově – považován za nedobytný. Proto také asi sto let sloužil jako pokladnice knížectví svídnicko-javorského. Jako součást věna Anny Svídnické, třetí manželky císaře Karla IV., se dostal Bolków do českých rukou. Na Karla IV. zde vzpomínají v dobrém, naopak král Jiří z Poděbrad se moc nevyznamenal, když na Bolków dosadil jako purkrabího Hanse von Tschirnhaus, ze kterého se záhy stal loupeživý rytíř. Svídničtí a vratislavští ozbrojenci však hrad dobyli a jeho pána oběsili.
Na Bolkówě má být údajně ukryt poklad cisterciáků, jimž hrad v 18. stol. po jistou dobu patřil. Najít se ho pokusili ruští vojáci, když tudy táhli za napoleonských válek. Prokopali se do hladomorny – zda něco našli, to se neví. Stejně tak se neví, zda na hradě za války opravdu sídlilo vedení tajných nacistických továren, jež mělo v roce 1945 v tunelu mezi Bolkówem a blízkým hradem Świny údajně zabetonovat vozy s nějakým vzácným nákladem.
Původní expozice historických zbraní, nábytku a dalšího mobiliáře byla po velké loupeži a požáru v roce 1982 z Bolkówa odvezena. Dnes je tu pouze skromné, ale zajímavé Zámecké muzeum s expozicí věnovanou obranným stavbám svídnicko-javorského knížectví. Na romanticky upravené zřícenině také sídlí Rytířské bratrstvo hradu Bolków, které pořádá festivaly gotického rocku, cestovatelský festival, dny středověké kultury, svatojánské rytířské turnaje a třeba i turnaj novinářů ve střelbě z historické kuše.
Dávná nádhera se vrací
Původně gotický vodní hrad Roztoka patřil od roku 1497 až do konce 2. sv. války rodu Hochbergů, kteří z něj udělali velkolepé sídlo oděné postupně do hávu renesanční…
Úplné znění článku naleznete zde