Život v raném středověku rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. Když franský král a římský císař Karel Veliký obchodně, politicky a kulturně odřízl pohanskou Skandinávii od své říše, ovládla severské země nejistota a nestabilita. Skandinávcům nastaly velice krušné časy, což byl jistě i jeden z důvodů, proč se rozhodli sáhnout k zdánlivě jednoduchému řešení – zákeřně se zmocnit bohatství, skrytého v místech, kam by si žádný křesťan se špatným úmyslem nedovolil vstoupit. Šlo o bezbranné, ale nesmírně bohaté kláštery, většinou vybudované na ostrovech, kde se pro pohanské Skandinávce staly velice snadnou kořistí.
První zmínky o přítomnosti Vikingů v Irsku pocházejí z roku 795, kdy skandinávské dračí lodě nečekaně připluly k ostrovům Lambay, Inishmurray, Inishbofin a Skellig Michael, kde stály kláštery založené v 6. a 7. stol. sv. Kolumbou, Molaisem, Kolmanem a Finiánem. Archeologické nálezy potvrzují, že Vikingové podnikali tyto nečekané nájezdy po několik desetiletí, přičemž některé kláštěry byly napadeny i několikrát za sebou. V průběhu 10. stol. byl například „vnitrozemský“ klášter v Kellsu napaden hned čtyřikrát. Z té doby také pochází dodnes zachovalá okrouhlá věž, kterou si mniši postavili jako útočiště před skandinávskými nájezdníky. Podobné štíhlé věže lze nalézt například v Rock of Cashel, Glendaloughu nebo Kilmacduaghu, kde stojí vůbec nejvyšší z nich (34,5 m). Z kellského kláštera také pochází vzácný rukopisný evangeliář Kniha z Kellsu, o němž píšeme v článku o Dublinu. Kniha jako zázrakem unikla rabování Vikingů, kteří se většinou objevili z čista jasna, klášter přepadli, sebrali zlato, stříbro, cenné rukopisy i další bohatství a obyvatele kláštera pobili nebo prodali do otroctví.
Původně jednorázové bleskurychlé nájezdy se během 9. stol. rozvinuly v lépe organizované útoky, kdy vikingské „plovoucí armády“ začaly pronikat i do vnitrozemí. Tyto útoky byly logisticky velmi náročné, a proto si Vikingové začali zakládat pobřežní osady v Dublinu, Wexfordu, Waterfordu, Corku a Limericku, z nichž se časem stala významná obchodní centra propojená s Evropou, Skandinávií a dokonce až s Orientem. V jejich přístavech se rozvíjel obchod s otroky, kořením, kožešinami, zbraněmi a šperky.
Vikingové přijížděli zpočátku do Irska jen rabovat, v průběhu let se však stali nedílnou součástí místní společnosti. Někteří se v Irsku usadili, přijali místní zvyky prostřednictvím sňatků a spojenectví s irskými králi, stali se z nich ochodníci, řemeslníci nebo žoldáci.
S nástupem legendárního irského velekrále Briana Bórumy, který se snažil sjednotit vzpurné irské klany, začal vliv Vikingů slábnout. Významným mezníkem se v roce 1014 stala bitva u Clontarfu nedaleko Dublinu, v níž vojsko Briana Bórumy porazilo Vikingy a jejich seversko-irské spojence. Tato bitva výrazně oslabila moc Vikingů v Irsku, jejich vláda však definitivně skončila až po normanských invazích v 70. letech 12. stol.
Pokud se dnes vydáme po stopách Vikingů v Irsku, první kroky nás samozřejmě zavedou do Dublinu, který byl jedním z nejvýznamnějších vikingských center v zemi, založeným roku 841. V interaktivním muzeu Dublinia věnovanému Vikingům se návštěvníci moh…