Mnozí čtenáři si při zmínce o Janině, metropoli provincie Epirus (Épeiros) na západě Řecka, jistě vzpomenou na „janinského pašu“, kterého ve slavném Dumasově románu Hrabě Monte Cristo zradil, vydal Turkům a jeho ženu s dcerou prodal do otroctví Fernand Mondego, stejný padouch, jenž na začátku celého příběhu tragicky poznamenal osud mladého Edmonda Dantèse.

Janina (Ioannina) leží na břehu malebného jezera Pamvotis (Pamvotida) pod jižními svahy pohoří Pindos. Její pohnutá historie je spojena s odvěkým zápasem balkánských národů za nezávislost. Jméno dostala podle kláštera sv. Jana (Agios Ioannis), na jehož pozemcích ve středověku vznikla osada coby zárodek budoucího města. Již v roce 1085 byla opevněna a od roku 1345 se dokonce stala sídelním městem srbských knížat, když Štěpán Dušan dobyl severní Řecko a rok nato se prohlásil srbským a řeckým králem. V roce 1430 Janina podlehla turecké invazi, nicméně právě pod tureckou správou později prožila období své největší slávy jako sídelní město Aliho paši Tepelenského, onoho „janinského paši“ z Dumasova románu.

Ali paša byl tedy historickou osobností, ale Alexandre Dumas st. si ho poněkud přikrášlil. Pocházel ze střední Albánie a svoji kariéru začínal jako docela obyčejný bandita, ovšem politická obratnost a schopnost získávat vlivné přátele jej přivedla až k sultánovu dvoru. Roku 1788 byl jmenován správcem janinského pašaliku, který tehdy zahrnoval část dnešního severozápadního Řecka a většinu jižní Albánie. V době napoleonských válek paša své území ještě rozšířil a šikovnou diplomacií si dokázal získávat sympatie na všech stranách. Navenek se choval tolerantně, budoval obecně prospěšné vodovody, mosty a silnice, na jejichž stavbách zaměstnával evropské inženýry, a v románové podobě vešel do obecného povědomí málem coby hrdina řeckého odboje proti Osmanské říši – s obdivem se o něm zmiňoval dokonce i lord Byron.

To, že Ali paša budoval vlastně jakýsi stát ve státě, nebylo samozřejmě po chuti sultánovi Mahmudovi II., tím spíše, že se Ali zapletl i s řeckým osvobozeneckým hnutím. V roce 1820 byl tedy odvolán, ale při realistickém odhadu svých vyhlídek se raději opevnil v Janině a 17 měsíců vzdoroval sultánovu vojsku. Nakonec hledal útočiště u mnichů v klášteře sv. Pantaleona (Panteleimona) na ostrově v jezeře, ale nakonec byl 24. 2. 1822 stejně přemožen a ubodán kopími či meči – prý skrz podlahu, jak se traduje s poukazem na díry v podlaze místnosti, kde se skrýval.
Po Aliho pádu se Jani…

Úplné znění článku naleznete zde