Jaroměřický zámek s kostelem svaté Markéty po boku se zjeví v kotlině pod kopcem jako snová vidina. V této venkovské kopcovité krajině je překvapivě honosný a na malé městečko Jaroměřice až neúměrně rozlehlý. Však jej také provází atribut jednoho z největších barokních areálů v Evropě. A ještě výraznější než rozloha je jeho umělecká tradice, kterou zároveň s barokní přestavbou zámku založil Jan Adam Questenberk, nejvýznamnější osobnost mezi mnoha majiteli tohoto zámku.
Exteriér obrovského areálu – s čestným dvorem obráceným k městečku, úžasnou sallou terrenou napojenou na terasy a s barokní zahradou po obou březích Rokytné – působí impozantním dojmem. A podobně uchvátí i zámecký interiér. Zejména sály přežívající v původní podobě už od první poloviny 18. století si stále uchovávají svou barokní atmosféru honosného panského sídla.
Když vstoupíme do Sálu předků, s portréty Questenberků a výmluvnou freskou na klenutém stropě, můžeme přehlédnout zámeckou historii od jejích legendárních počátků až do období vrcholné slávy. Alegorická stropní malba připomíná pověst, podle níž původní zeměpanskou tvrz postavil kníže Jaromír, a to na místě, kde kdysi skolil štvaného jelena.
Questenberkové přišli na zámek až po Bílé hoře a získali jej jako levný konfiskát. Teprve třetí z Questenberků, hrabě Jan Adam, dal jaroměřickému zámku velkolepost, kterou obdivujeme dodn…