V hlavním městě Káhiře, jejíž jméno v překladu znamená „Vítězná“ žije a pracuje 15 milionů obyvatel. Přeplněnost města lze pocítit již cestou z letiště do hotelu. Neuvěřitelný mumraj aut nejrůznějších značek a stáří, řidičů neustále používajících klakson a vystrkujících z okna paži naznačující směr, kterým se chce dále ubírat, vás zcela pohltí. Slabší povahy neustále pomyslně sešlapávají brzdu místo řidiče a přicházejí o dech při míjení aut s centimetrovou přesností. Co naplat, aut je mnoho, silnic málo, tak i přes veškerou snahu policistů jsou pruhy na silnici jen pouhým zpestřením. Také červená na semaforech většinou nic neznamená, s vědomím, že silnější vyhrává a především jede, zdatně projíždíte křižovatkami. Slalom mezi auty by se klidně mohl stát další sportovní disciplínou. Při tom všem ale nevidíte mnoho dopravních nehod – abych dodala, za nehodu se nepovažuje lehce promáčklý blatník či rozbité světlo.
Dnešní obyvatelé sami sebe považují za potomky starých Egypťanů. Jsou zdatnými obchodníky a také dobrými psychology. Když se procházíte káhirskými ulicemi, setkáte se s mnoha nabídkami a radami „všeho druhu“. Vzhledem k tomu, že našinec na takové chování není zvyklý, nechá se většinou zlákat na návštěvu obchůdků – s úmyslem „vždyť se mohu pro zajímavost podívat, ale nic si nekoupím“. Taktika Egypťanů je však geniální, a tak si po nabídnutém čaji či coca-cole a příjemném posezení odnášíte suvenýry, které jste ani nechtěli, ale s pocitem dobře usmlouvané ceny…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2005

Další informace o Egyptě naleznet zde: http://www.sopka.cz