Kamélie, keře či stromky z Dálného východu, si začaly od konce 18. stol. získávat v Evropě stále větší oblibu jako okrasné rostliny, zprvu u nejrůznějších panských sídel. Jejich popularita byla tak značná, že pronikly i do umění – a tak mnozí dnes vědí o kaméliích především zprostředkovaně, díky Alexandru Dumasovi mladšímu (Dáma s kaméliemi) a Giuseppu Verdimu (La traviata napsaná na námět právě zmíněného románu).
Povědomí o tom, že mezi kamélie patří také čajovník čínský, který každý zná přinejmenším v podobě výluhu z jeho lístků, je už menší, stejně jako skutečnost, že nádherně kvetoucí kamélie můžeme obdivovat i u nás. Zřejmě největší sbírka čítající na 400 odrůd se nachází v zámeckém zahradnictví v Rájci nad Svitavou. A teď si představte, že těch odrůd je někde skoro osm tisíc! Kde? V Galicii, konkrétně v jejích provinciích A Coruña a Pontevedra.
O tom, kdy a kde se objevily kamélie s nádhernými květy, tedy zejména druh kamélie japonská, v Evropě poprvé, se vedou spory. Dlouho převládající názor, že je přivezli portugalští mořeplavci z Macaa už na konci 16. stol., bere dnes za své, spíše se zdá, že to byli Angličané, a to „až“ v 1. pol. 18. stol. Portugalsko má Galicie za humny, ani do Anglie to není mimořádně daleko, móda kamélií dorazila i sem a hlavně – Galicie má pro kamélie ideální podmínky, hodně deště, mírné zimy a kyselou půdu. A tak není divu, že se z Galicie postupně stala kaméliová velmoc. Dokonce taková, že zdejší turistický úřad vytvořil Trasu kamélií – soubor 13 panských sídel se zahradami, v nichž lze kamélie, a pochopitelně nejen je, obdivovat.
Ona panská sídla jsou nejrůznějšího typu, ostatně obdobně jsou na tom i jejich zahrady, v některých případech spíše parky. Vybrali jsme tři místa, která jsou důstojnými reprezentanty všech ostatních. Začneme na samém jihu provincie A Coruña, v Pazo de Santa Cruz de Ribadulla, známém též jako Pazo de Ortigueira. Termínem pazo se v Galicii označují venkovská šlechtická sídla, někdy honosnější, připomínající zámeček, jindy prostší, která bychom asi nejlépe označili jako panský dvůr, což je i tento případ. Usedlost, jejíž historii lze vystopovat až do 15. stol., je stále v soukromém vlastnictví rodiny Armada, markýzů ze Santa Cruz de Ribadulla, takže interiéry s výjimkou samostatně stojící kaple nejsou přístupné. Nevadí nám to, přijeli jsme kvůli zahradě, která je pro veřejnost celoročně otevřená. Někteří botanikové ji považují za vůbec nejlepší v Galicii. Roste tu více než 200 odrůd kamélií, které jsou z velké části dědictvím Ivána de Armada, sedmého markýze řečeného „strýček Iván“, z 2. pol. 19. stol. Ale nejen to – zahrada je oceňována i pro svou krajiná…
Úplné znění článku naleznete zde