Když se řekne Kamenický Šenov, většinu čtenářů asi jako první napadne spojení „kamenné varhany“. Ano, Panská skála je zřejmě nejznámějším geologickým útvarem u nás, ale není to zdaleka jediná zajímavost, kterou turistům nabízí město s necelými čtyřmi tisíci obyvatel na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří.
Čedičové těleso Panské skály, podle svého vzhledu nazývané rovněž Varhany, vzniklo zhruba před 30 miliony let, v době velmi aktivní sopečné činnosti v Čechách, související s nárazem africké litosférické desky do evropské. Skála je pozůstatkem lávového proudu, který stoupal k povrchu z hloubky více než 30 km. Magma se ale na povrch nevylilo, zůstalo v sopouchu a začalo tam postupně chladnout. Tak se začala zvolna vytvářet typická sloupcovitá odlučnost, kterou dnes vidíme. Vyvinuly se stejnoměrně silné, většinou pěti- nebo šestiboké sloupce o průměru 20–25 cm, dlouhé 12–15 m, někdy ale i přes 20 m, a stojící téměř svisle. Jejich podobnost s varhanními píšťalami pak dala skále její druhé jméno.
Panská skála je dnes chráněna jako národní přírodní památka. Jde o vůbec nejstarší geologické chráněné území u nás a jedno z nejstarších v Evropě. První snahy o ochranu unikátního místa, jež v té době sloužilo jako lom, se objevily už v poslední čtvrtině 19. stol. V roce 1895 byl sice vydán zákaz další těžby, jenže v praxi se nedodržoval a reálně se zde přestalo těžit až po skončení 1. sv. války. Těžební jáma se rychle zaplnila povrchovou vodou, takže vzniklo jezírko, které je na jaře významnou lokalitou, kde se rozmnožují různí obojživelníci.
Panská skála leží na jihovýchodním okraji města, kam k ní vede z centra zelená turistická značka. Začíná zde rovněž cyklostezka Varhany, která propojuje Kamenický Šenov přes Nový Oldřichov a Volfartice s Českou Lípou. Stezka určená nejen pro cyklisty, ale i pro chodce, inlinisty či bezmotorové koloběžkáře, má asfaltový povrch, je dlouhá 19 km a vede po tělese zrušené železniční tratě Česká Lípa – Kamenický Šenov, kde byla osobní přeprava zrušena v roce 1979 a poslední nákladní vlak tudy projel roku 1992.
Připomeňme ještě, že neobvyklý a atraktivní vzhled Panské skály pravidelně láká i filmaře. Žádný z pozdějších filmů či klipů ji neproslavil tak, jako hned ten první film – v roce 1952 tady režisér Bořivoj Zeman natáčel Pyšnou princeznu s Alenou Vránovou a Vladimírem Rážem v hlavních rolích. Tematicky na tuto pohádku navazuje zábavná Stezka Pyšné princezny, která vede společně s modrou turistickou značkou od parkoviště u Panské skály k vysílači. Určena je především pro děti do 8 let, na 3 km má 10 zastávek s úryvky z pohádky a úkoly pro děti.
Na jiném místě tohoto čísla jsme označili Nový Bor „městem skla“. Stejným přídomkem bychom však mohli směle označit i Kamenický Šenov. Také tady se od 17. stol., kdy panství koupil Radoslav Kinský z Vchynic, stalo sklářství významným hybatelem místní ekonomiky. Šlo jednak o zušlechťování skla a jednak o obchod s ním. Místní rytci a malíři skla byli sdruženi již od roku 1694 ve sklářském cechu. Jedním ze zakladatelů obchodu se sklem byl zdejší rodák Georg Franz Kreybich, který podnikl na konci 17. a v 1. pol. 18. stol. více než 30 obchodních cest po Evropě. Daňový soupis z roku 1752 uvádí v Šenově 38 obchodníků se sklem, především v rodinách Zahnových, Helzelových, Kreybichových a Palmeových. Mimořádná je zdejší tradice výroby lustrů, která sahá až do roku 1724. V roce 1856 byla zřízena odborná škola pro kreslení a modelování, považovaná za nejstarší sklářskou školu přinejmenším v Evropě, když ne rovnou na celém světě. Tato škola existuje jako Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská dodnes. Zajímavé je, že v té době stále neexistovala v Kamenickém Šenově žádná sklářská huť, veškeré zpracovávané sklo se sem dováželo coby polotovary. Teprve roku 1886 tu začala pracovat první sklářská huť Adolfa Rückla, od roku 1905 sklárna Jílek & Vetter (od roku 1919 Bratři Jílkové) a za dalších 20 let pak huť Franze Vettera…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Máchův kraj/Lužické hory