Snad každého, kdo vstoupí do areálu pražského Klementina, využívaného dnes Národní knihovnou České republiky, se zmocní zvláštní, těžko popsatelný pocit. Snad jakýsi klid, dalo by se říci, ač jste v centru historické části hlavního města a kolem vás proudí turisté, návštěvníci knihovny, studenti, knihovníci. Genius loci zde dýchne na každého, a začnete-li se zajímat o historii tohoto místa, brzy pochopíte, proč tomu tak je.
Počátky i rozvoj více než dvouhektarového areálu přímo souvisejí s příchodem a následným působením Tovaryšstva Ježíšova u nás. Jezuité v čele s administrátorem řádu pro české země Petrem Canisiem začali hned v roce 1556 přestavovat někdejší dominikánský klášter (dnešní nejstarší západní křídlo Klementina) na kolej, kde ještě téhož roku otevřeli gymnázium.
Hlavní období výstavby dnešní barokní podoby Klementina spadá do let 1578–1726 a je spjato s celou řadou významných architektů a umělců, kteří se podíleli na jeho vnější a vnitřní výzdobě, jako byli například František Maxmilián Kaňka, Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, Petr Brandl či Matyáš Bernard Braun. Ke gymnáziu a prostorám pro řádovou komunitu postupně přibyly učebny pro fakulty Karlo-Ferdinandovy (dnes Karlovy) univerzity, lékárna, tiskárna, nejrůznější dílny a také chrámové stavby. Od samého počátku sloužilo Klementinum jako centrum české vzdělanosti, místo, kde se koncentrovaly kapacity v řadě oborů a kde se vyučovalo. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se především hrabě František Josef Kinský zasloužil o to, že Marie Terezie vydala roku 1777 dekret, jímž původní jezuitskou klementinskou knihovnu sloučila s knihovnou právnické a lékařské fakulty i třemi knihovnami Kinských ve Veřejnou c. k. univerzitní knihovnu sídlící nadále v Klementinu. Podstatné je, že barokní areál nebyl nikdy znehodnocen tím, že by v něm byla necitlivě umístěna továrna, kasárna nebo sklady, jak tomu bylo v případě mnohých jiných historických památek. Po zbytek 18., ani v 19. a 20. stol. nedošlo k žádným významnějším stavebním zásahům.
Mezi nejkrásnější prostory patří Barokní knihovní sál, Zrcadlová kaple, Všeobecná studovna, Astronomická věž či nedávno zrekonstruovaná Křižovnická chodba, sloužící k pořádání výstav. Podle odborníků se nedá říci, které prostory jsou vůbec nejkrásnější a nejzajímavější. Klementinum je úchvatné právě svým promyšleným systémem vzájemně navazujících prostor a jejich výzdoby. Dokonalou představu, jak vypadala originální barokní knihovna, poskytuje zejména Barokní knihovní sál dokončený roku 1727 a zachovaný v původní podobě včet…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České baroko