Klementinum

Počátky i rozvoj více než dvouhektarového areálu přímo souvisejí s příchodem a následným působením Tovaryšstva Ježíšova u nás. Jezuité v čele s administrátorem řádu pro české země Petrem Canisiem začali hned v roce 1556 přestavovat někdejší dominikánský klášter (dnešní nejstarší západní křídlo Klementina) na kolej, kde ještě téhož roku otevřeli gymnázium.
Hlavní období výstavby dnešní barokní podoby Klementina spadá do let 1578–1726 a je spjato s celou řadou významných architektů a umělců, kteří se podíleli na jeho vnější a vnitřní výzdobě, jako byli například František Maxmilián Kaňka, Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, Petr Brandl či Matyáš Bernard Braun. Ke gymnáziu a prostorám pro řádovou komunitu postupně přibyly učebny pro fakulty Karlo-Ferdinandovy (dnes Karlovy) univerzity, lékárna, tiskárna, nejrůznější dílny a také chrámové stavby. Od samého počátku sloužilo Klementinum jako centrum české vzdělanosti, místo, kde se koncentrovaly kapacity v řadě oborů a kde se vyučovalo. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se především hrabě František Josef Kinský zasloužil o to, že Marie Terezie vydala roku 1777 dekret, jímž původní jezuitskou klementinskou knihovnu sloučila s knihovnou právnické a lékařské fakulty i třemi knihovnami Kinských ve Veřejnou c. k. univerzitní knihovnu sídlící nadále v Klementinu. Podstatné je, že barokní areál nebyl nikdy znehodnocen tím, že by v něm byla necitlivě umístěna továrna, kasárna nebo sklady, jak tomu bylo v případě mnohých jiných historických památek. Po zbytek 18., ani v 19. a 20. stol. nedošlo k žádným významnějším stavebním zásahům…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2017

Shopping Cart