kostarická káva
Dne 28. července 2020 zařadila Kostarika kávu na seznam národních symbolů země po bok vlajky, státního znaku, hudebního nástroje marimby nebo třeba kapustňáka. Aromatický nápoj zkrátka psal historii země a změnil Kostaričanům život.
Pod heslem „kvalita nad kvantitu“ pěstují Kostaričané na kyselé sopečné půdě kávová zrna, která se díky své chuti a kvalitě stala světovým fenoménem. Semena kávovníku byla do země přivezena na konci 18. stol. z Afriky přes ostrov Martinik a první kávovník vyrostl přibližně 100 m severně od metropolitní katedrály v San José, kde ho dnes připomíná pamětní deska. V roce 1820 zamířila první zahraniční zásilka s kávovými zrny do sousední Panamy a zanedlouho projevili zájem o kvalitní kávu také Chilané. Ti však kostarická zrna zasílali obratem do Velké Británie, kde je vydávali za svůj vlastní produkt. Pravda po čase vyšla na povrch a Britové se tehdy stali největšími odběrateli kostarické kávy, za kterou neváhali štědře zaplatit. Obchod se „zlatými zrny“ se od té doby stal jedním z hlavních ekonomických motorů země a významně přispěl ke zlepšení životní úrovně. Díky výnosům z kávy se začaly stavět kvalitnější přístupové cesty a později dokonce železnice. Města se rozrůstala, budovaly se v nich vodovody s pitnou vodou a pouliční osvětlení. Kostarika byla vůbec první středoamerickou zemí, která pěstování kávy proměnila ve výdělečný průmysl. Až v roce 1991 poprvé předčily příjmy z aromatického černého zlata výnosy z cestovního ruchu. Dnes je země 13. největším vývozcem kávy na světě, ročně vyprodukuje na 1,5 milionu pytlů kávových zrn a káva je základním zdrojem obživy pro více než 38 000 rodin.
Kávovníku se daří zejména na kyselé půdě kolem vyhaslých sopek ve vysokých nadmořských výškách od 1200 m. Pěstuje se celkem v osmi oblastech, z nichž nejvyhlášenější je Tarrazú jižně od hlavního města San José. Odběratelé oceňují, že farmáři při pěstování kávy nepoužívají pesticidy ani umělá hnojiva. Ve většině oblastí se zrna sbírají ručně především kvůli kontrole zralosti a kvality. Sběr probíhá nejčastěji v zimě a náročnou práci zastávají především sousedé z chudší Nikaraguy, přezdívaní místními nicas. Na mnohých plantážích je stále častější systém fair trade, který zaručuje pracovníkům spravedlivou odměnu. Kostarický zákon č. 2762 navíc zajišťuje i spravedlivé finanční transakce mezi producenty a vývozci. Kávovníkové plantáže v Kostarice jsou pod vládním drobnohledem, který bdí nad dobrým jménem svého třetího nejvyváženějšího artiklu hned po banánech a ananasu. V zemi se pěstuje pouze kávovník arabský, který dává kávu typu Arabica. Kofeinovější Robusta pocházející z kávovníku statného, kterou dnes vyváží třeba Brazílie, dostala na konci minulého století červenou kvůli nedostatečné kvalitě zrn.
Od zasazení kávovníku po produkci prvních zrn uplynou téměř tři roky. Stroj zvaný chancadora zbaví zrnka slupek, které se rozemelou a používají jako hnojivo. Nejnovější výzkum odhalil, že buničina ze slupek může přispět k obnově vykácených deštných lesů. Kostarika se stala průkopnickou zemí v tomto úspěšném experimentu, který spočívá v pokrytí půdy půlmetrovou vrstvou kávové zeminy. Měření zachytila v půdě vyšší hladinu uhlíku, dusíku a fosforu, které napomáhají růstu stromů. Výsledkem pokusu byla částečně zalesněná půda v průběhu dvou let.
Dalším krokem k přípravě voňavé kávy je třídění zrn podle velikosti, kterého se zhostí také chancadora. Platí, že ta nejmenší a nejsvětlejší zrna obsahují největší koncentraci kofeinu. Zrnka se přibližně dva týdny suší na slunci, aby pak tři měsíce zrála v pytlích, ve kterých se posílají do pražíren. V 19. stol. se k přepravě pytlů z Centrálního údolí na pobřeží Tichého oceánu používaly volské povozy. Cesta tehdy trvala až 15 dní. Tato tradice se zapsala nesmazatelně do historie země – povozy se staly národním symbolem a každou druhou březnovou neděli se ve městě San Antonio de Escazú nedaleko San José bujaře slaví Národní den dobytkářů (Día Nacional de Boyero), při němž se v radostném průvodu předvádějí právě tyto barevné povozy. V roce 2005 byla tato tradice dokonce zapsána na seznam Nehmotného kulturního dědictví UNESCO…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kostarika