Nejrozsáhlejší sbírka benátských obrazů z období 14. až 18. století se nachází v nádherné Galerii dell‘Accademia. Také Dóžecí palác nabízí ve svých velkolepých sálech fascinující pohled na umění renesance. Nicméně Benátky jsou unikátní tím, že mnozí malíři vytvořili svá díla přímo na místě, jako výzdobu kostelů a paláců a v nich se nacházejí dodnes. Velká díla Tiziana, Tintoretta, Veronese, Belliniho nebo otce a syna Tiepolů jsou rozeseté po celém městě. Cesta podél kanálů za těmito pozoruhodnými uměleckými a architektonickými poklady je také setkáním s klidnějšími částmi města.
Přes schody a oblouky můstků se po nábřežním chodníku vydáváme klidnou sestieri (městská čtvrť) Castello, kochajíc se třpytivými odrazy domů ve vodě. V osamělých uličkách směřujících ke kanálu vyzařují rozpadající se paláce a kostely melancholickou nostalgii, a ticho, tak vzácné pro toto město,přerušuje jen šplouchání vody a dává příležitost naslouchat pomalému dechu ve vodě se potápějícího města. Benátky mimo turisty přelidněného centra to jsou sestieri Castello, Cannaregio a části Dorsodura a Santa Croce , kde žijí místní obyvatelé, kteří si kolem farních kostelů a tržišť udržují své komunity. Odlehlé dvorky rámují pergoly, balkóny zdobí květináče, z oken visí prádlo a kočky spící v prosluněných koutech vytvářejí atmosféru, odhalující každodenní život místních obyvatel: na fondamente, širokých nábřežních chodnících se střídají alimentari, salumieri a panetterie – tradiční obchůdky s potravinami, masny a pekařství nebo stánky se zeleninou, které v historickém jádru vytlačily turistické fastfoody a butiky se suvenýry. Tady obyvatelé zdraví sousedy jménem, povídají si před domy, na otevřených prostranstvích děti hrají fotbal. Terasy tradičních bacari, malých barů, zvou k posezení u ombra de vin – sklenky místního vína s tramezzini a cicchetti, drobnými, lákavými sousty. Lidový charakter čtvrti přetrvává i přes postupující gentrifikaci.
Na malém campo u kanálu stojí impozantní pozdně gotická třílodní bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari, Benátčany zvaná jednoduše Frari. Největší kostel ve městě, cihlová stavba z 15. století, je spolu s monumentálním San Zanipolo a Madonna dell‘ Orto jedním ze tří pozoruhodných benátských kostelů, které si zachovaly převážně gotický vzhled. Jeho portál zdobí sochy z istrijského mramoru. Vedle se tyčící věž se zvonicí, která je po Kampanile na náměstí sv. Marka druhou nejvyšší v Benátkách. Bazilika přitahuje návštěvníky především nádherným a bohatým interiérem. Nejvzácnější dílem celého chrámu je Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři. Jeho autorem je Tiziano Vecellio, hlavní představitel benátské renesanční malby a koloristického manýrismu. Grandiózní olejomalba o rozměrech 3,5 x 7 m se v roce 1516 stala zároveň největší oltářním obrazem v Benátkách. Díky dynamice, barevnosti a monumentálnímu pojetí způsobil obraz ve své době doslova revoluci. Pozemští apoštolové v úžasu sledují zázrak: Panna Maria stoupá na oblaku neseném anděly vzhůru k nebi, kde ji Bůh Otec očekává. Na rozdíl do té doby statických pojetí, Tizian namaloval Pannu Marii v pohybu, jako by tančila směrem k nebi, obklopena vířícími anděly a mraky. Malíř využil zářivé, syté barvy – intenzivní karmínově červenou na rouchu Panny Marie a dvou apoštolů a hlubokou modř na její peleríně. Zlaté světlo nebeské záře, které sestupuje z nebe, osvětluje scénu a vytváří mystickou atmosféru, mistrovské dílo, které přibližuje divákovi nebeskou slávu. Tizianovo umělecké pojetí je vidět také v postranní kapli na jeho díle Pesarská madona. V sakristii kostela zaujme triptych Madona s dítětem a svatými od Giovanniho Belliniho..
V bazilice jsou také hrobky významných osobnosti italských dějin a umění. Tizian, který si výslovně přál být pohřben ve Frari, má v kostele monumentální náhrobek z bílého mramoru, který vytvořili bratři Luigi a Pietro Zandomeneghi mezi lety 1838-1852, tedy mnoho let po jeho smrti. Pro svoji hrobku si Tizian připravoval Pietu, kterou ale již nedokončil. Úchvatné je kenotaf sochaře Antonia Canovy ve tvaru pyramidy, které podle umělcova návrhů postavili v roce 1827 jeho studenti. Památník z carrarského mramoru je vlastně nerealizovaným návrhem hrobky pro Tiziana. Před otevřenými pyramidovými dveřmi do domnělé hrobky, která dnes uchovává pouze srdce Canovy, jsou tři alegorie symbolizující smutek, malířství a architekturu, následované třemi génii se zapálenými pochodněmi jako symbol nesmrtelnosti umění. Vlevo je Canovův génius s uhašenou pochodní a zarmouceným benátským lvem. Nad dveřmi nesou dva andělé portrét, kolem něhož se vine had, symbol nesmrtelnosti. Mezi další slavné osobnosti, které jsou v bazilice pochovány, patří italský hudební skladatel Claudio Monteverdi nebo významní benátští dóžové: Francesco Dandolo, Francesco Foscari a Niccolò Tron.
Oproti Frari je fasáda kostela San Giovanni e Paolo (sv. Jana a Pavla) z 15. století jednoduchá, místy až strohá, nicméně kontrastuje s uměleckým bohatstvím interiéru s impozantním přiznaným krovem. San Paolo je známý především díky obrazům Poslední večeře a Nanebevzetí Panny Marie se svatými od Jacopa Tintoretta a oratoriem, pro které Giandomenico Tiepolo vytvořil 14dílný obrazový cyklus Křížové cesty. Na rozdíl od soudobých náboženských děl, Tie…
Úplné znění článku naleznete zde