Krajina lesů a jezer

Jejich vysoké trávy a rákosiny zcela jistě skrývají kdesi ve svém středu nějaké jezero, ne-li rovnou celý jezerní roj nebo alespoň bažinaté močály a rašeliniště. Kulturní krajina s obdělávanou zemědělskou půdou leží převážně na jihu a v centrálních částech pobaltských republik. A ve střední části Lotyšska se navíc zvedají pahorkatiny, které se táhnou až na jih Estonska. To jsou zdejší „hory“, které v Lotyšsku vrcholí kopcem Gazina Kalm vysokým 312 metrů.
Všechny tři pobaltské republiky leží na okraji Východoevropské roviny, jejíž průměrná nadmořská výška je v této oblasti asi 142 metrů, a celkově se sklání k Baltskému moři. Její geologický základ tvoří velice starobylá platforma pokrytá až kilometrovými vrstvami starých, většinou prvohorních sedimentů. Samotnýí reliéf, je naopak velice mladý. Krajina se tu vlastně teprve znovu rodí, a to od doby, kdy ji asi přes 16 až 12 tisíciletími postupně opouštěl poslední kontinentální ledovec. Ledové, pomalu se plazící monstrum postupující k jihu, hrnulo obrovské množství kamenů a hlíny, takzvané morény, které zaplnily všechny terénní prohlubně…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2006

Další informace o Pobaltí naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jaroslava Janoušová

Shopping Cart