Na severozápadě Čech se táhne více než 130 km dlouhé horské pásmo, jehož vrcholy vystupují nad podkrušnohorské pánve jako kamenné věže. Krušné hory představují nejvýraznější české kerné pohoří vzniklé vyzdvižením zemské kry podél mohutného krušnohorského zlomu, jenž podmiňuje strmý svah obrácený do vnitrozemí i rozsáhlou náhorní parovinu ve vrcholových partiích. Po staletí byly krajinou rudných dolů, hutí a později také těžby hnědého uhlí. Bohatství ukryté pod zemí přineslo regionu rozvoj, ale zároveň zanechalo výrazné stopy v přírodě i krajině. Dnes jsou Krušné hory symbolem postupné obnovy – územím, kde vedle technických památek a hornické historie znovu získávají prostor lesy, mokřady a horské louky.

Po většinu 20. stol. patřily Krušné hory k ekologicky nejvíce zatíženým oblastem střední Evropy. Emise z elektráren a průmyslových podniků z Čech a bývalé NDR poškodily rozsáhlé lesní porosty a řada horských ekosystémů byla vážně narušena. Mimo jiné proto nebyla na území Krušných hor vyhlášena chráněná krajinná oblast. Přesto se zde zachovaly desítky cenných lokalit, jež se staly základem dnešní ochrany přírody. Vedle přírodních rezervací a přírodních památek zde významnou roli hrají evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Ta chrání nejen přírodní hodnoty, ale i charakter krajiny formovaný po staletí soužitím člověka a hor.

Významnou roli sehrálo také poválečné vysídlení německého obyvatelstva z rozsáhlých částí pohraničí. Mnohé zaniklé obce dnes připomínají už jen rozpadlé základy domů, ale právě opuštěná krajina poskytla prostor přirozeným přírodním procesům. Na bývalých pastvinách vznikly druhově bohaté louky, na podmáčených loukách se obnovila rašeliniště a v některých částech hor se lesy postupně vracejí k přirozenější druhové skladbě.

Jihozápadní části pohoří dominují nejvyšší vrcholy Krušných hor. Nejvýše vystupuje Klínovec (1244 m n. m.), následovaný Božídarským Špičákem (1116 m n. m.) a Blatenským vrchem (1043 m n. m.). Geologické procesy zde vyzdvihly starou zarovnanou krajinu do nadmořských výšek přesahujících tisíc metrů. Výsledkem je rozsáhlá náhorní plošina s mělkými sníženinami, ve kterých se během chladných období čtvrtohor vytvořila rašeliniště, mokřady a prameniště horských toků.

Právě mokřady a rašeliniště patří dnes k nejcennějším částem krušnohorské přírody. V krajině, která byla po desetiletí vystavena intenzivnímu lidskému využívání, představují ostrovy mimořádné ekologické stability. Rozsáhlé mokřady se nacházejí zejména v okolí Přebuzi, kde vyplňují mělké sníženiny náhorní plošiny a prameniště Rolavy, Černé a dalších krušnohorských toků. Dominují jim rašelinné smrčiny, porosty kleče a společenstva vrchovištních rostlin. Daří se zde klikvě bahenní, brusnici borůvce, kyhance sivolisté i celé řadě dalších druhů vázaných na kyselé a trvale zamokřené prostředí. Základem těchto ekosystémů jsou rašeliníky, které po tisíciletí vytvářejí mocné vrstvy rašeliny a zároveň zadržují vodu i značné množství uhlíku.

Jedny z nejcennějších lokalit najdeme v národní přírodní rezervaci Rolavská vrchoviště, jež zahrnuje mj. dříve samostatné rezervace Velké jeřábí jezero a Velký močál. Rezervace chrání přirozené porosty rašelinných, podmáčených a horských třtinových smrčin, společenstva vrchovišť s klečí, otevřených vrchovišť, horských i podhorských vřesovišť a rovněž jedinečná společenstva rostlin a bezobratlých, jež jsou vázána na ruiny areálu a zbytky staveb bývalé úpravny cínové rudy. Díky dlouhodobé ochraně (již z období první republiky) si území zachovalo mimořádnou přírodovědnou hodnotu. Rostou zde tři druhy hmyzožravých rosnatek, blatnice bahenní, všivec lesní, klikva bahenní a řada dalších vzácných rostlin. Z fauny je třeba připomenout početné populace některých druhů obojživelníků a plazů (čolek horský a obecný, ještěrka živorodá, zmije obecná) i vzácné druhy ptáků (bekasina otavní, čáp černý, chřástal polní, tetřívek obecný, nepravidelně tu hnízdí krutihlav obecný). Mnohé starší prameny uvádějí výskyt u nás kriticky ohroženého tetřeva hlušce, při vyhlášení rezervace v roce 2012 byl zbytkový výskyt tohoto druhu uváděn jako jeden z důvodů ochrany území. V posledních letech je zde však tetřev pozorován jen náhodně a na území se již pravděpodobně trvale nevyskytuje. V rezervaci je povolen pohyb výhradně po značených stezkách.

Také přírodní park Leopoldovy Hamry ukrývá několik zajímavých mokřadních lokalit. K nim patří rybníček Studenec u Oloví s porosty ďáblíku bahenního a kosatce žlutého nebo mokřad V rašelinách. Tyto drobné lokality připomínají, jak významnou roli hraje voda v krajině Krušných hor. Zajímavostí je výskyt u nás velmi vzácného čolka hranatého.

Nejznámějším mokřadním územím je však národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. Rozkládá se na ploše 11,61 km², což z ní činí největší rašeliniště v Krušných horách a jedno z největších vrchovišť v ČR. Nachází se severně od silnice mezi Jáchymovem a Božím Darem a je snadno přístupná. Návštěvníci mohou krajinou procházet po naučné stezce z velké části tvořené dřevěnými povalovými chodníky, která vede přes vřesoviště, rašelinné louky a bezlesé mokřady s jezírky ukrytými mezi porosty rašeliníků. Na mnoha místech připomíná zdejší prostředí spíše sever Evropy. Právě tato kombinace drsnějšího klimatu, vysoké nadmořské výšky a rozsáhlých mokřadů vytváří jedinečný charakter celé oblasti.

Přes severní část rezervace prochází Blatenský příkop, téměř 13 km dlouhý kanál vybudovaný na konci 1. pol. 16. stol. pro potřeby cínových dolů v okolí Horní Blatné. Ta dostala od císaře Maxmiliána II. zvláštní výnos, který městu uděloval dědičné právo vybírat vodní poplatky. Po celkové rekonstrukci, která proběhla v letech 1995–2001, patří Blatenský příkop k nejvýznamnějším technickým památkám regionu a připomíná dobu, kdy zdejší krajina patřila k nejvýznamnějším evropským centrům těžby cínu.

Mezi nejzajímavější skalní útvary západní části pohoří patří přírodní památka Vysoký kámen mezi osadou Kámen a státní hranicí, zahrnutá rovněž mezi evropsky významné lokality v rámci soustavy Natura 2000. Mohutný kvarcitový hřbet vystupuje z okolní krajiny jako přírodní opevnění. Na jeho vrcholu se tyčí několik nápadných skalních věží, izolovaných pilířů vzniklých zvětráváním velmi odolného křemence. Otevírají se z nich také daleké výhledy na českou i německou stranu hor. Skalní pukliny tu poskytují úkryt řadě živočichů, v okolí lze pozorovat například výra velkého nebo čápa černého. Typické je zde bohatství skalních druhů mechorostů a zejména lišejníků.

Východní část pohoří má odlišný charakter. Rozsáhlé náhorní plošiny se po staletí využívaly jako louky a pastviny. Přestože tradiční hospodaření z velké části zaniklo, na mnoha místech se podařilo zachovat nebo obnovit péči o cenné horské louky. Díky tomu zde dodnes rostou kosatec sibiřský, lilie cibulkonosná či prstnatec májový.

Mimořádně cennou lokalitou východní části Krušných hor je přírodní rezervace Černá louka. Rozsáhlá náhorní plošina v nadmořské výšce 690–760 m představuje jednu z nejzachovalejších ukázek tradiční krušnohorské krajiny. Střídají se zde vlhké horské louky, vřesoviště, rašelinné enklávy, prameniště a drobné tůně, které vytvářejí pestrou mozaiku stanovišť. Právě díky této rozmanitosti se zde daří řadě vzácných druhů rostlin a živočichů.

Území je významné také z hydrologického hlediska. V podmáčených sníženinách se soustřeďuje voda, která napájí prameniště Černého potoka a dalších drobných vodních toků.

Černá louka vznikla dlouhodobým soužitím člověka a přírody. Po staletí byla využívána jako extenzivní pastvina a louka, což zabránilo zarůstání území lesem. Po útlumu hospodaření ve druhé polovině 20. stol. začaly některé části postupně zarůstat náletovými dřevinami. V posledních desetiletích se proto na řadě ploch obnovilo šetrné kosení a pastva, které pomáhají udržovat otevřený charakter krajiny a chránit vzácné druhy vázané na horské louky.

Namísto souvislých lesů zde převládá otevřená krajina s dalekými výhledy, která místy připomíná severoevropské vrchovištní oblasti.

Strmé svahy Krušných hor rozřezávají četná údolí horských potoků. Na jejich okrajích vystupují skalní útvary a vyhlídková místa, která patří mezi oblíbené cíle návštěvníků. V okolí Oseka patří k nejzajímavějším geologickým lokalitám skalní útvar Salesiova výšina, přírodní památka na okraji Mostecké pánve. Soustava křemencových skal, rozsedlin a balvanů vznikla z prokřemenělých pískovců a štěrků uložených před miliony let v prostředí třetihorních řek. Tvrdé horniny odolaly erozi lépe než okolní sedimenty, a proto dnes vystupují z krajiny jako malé skalní město. Lokalita je významná nejen svou geologickou stavbou, ale také množstvím zkamenělin. Na povrchu skal lze dodnes nalézt otisky schránek sladkovodních mlžů velevrubů, jež dokládají existenci dávných vodních toků ústících v třetihorách do bažin a jezer dnešní podkrušnohorské pánve.

Již v 19. stol. se Salesiova výšina stala oblíbeným výletním místem. Její název připomíná opata Salesia Krügnera, milovníka krušnohorské krajiny, který přispěl k jejímu zpřístupnění. Dnes lokalitu obklopují staré bukové porosty a návštěvníci sem přicházejí nejen za geologickými zajímavostmi, ale i za klidem lesní krajiny.

Na Mostecku láká návštěvníky i Flájská přehrada. Nedaleko na jihozápad leží přírodní rezervace Černý rybník, jedno z mála zachovaných rašelinných jezírek ve východní části Krušných hor. Jeho klidná hladina obklopená mokřadní vegetací představuje pozoruhodný kontrast k průmyslové krajině podhůří.

Nad Chomutovem se pak zvedá skalní útvar Hradiště. Jeho bílé křemence byly v minulosti využívány jako mimořádně tvrdý stavební materiál, dnes je však lokalita ceněna především pro své geologické hodnoty a výhledy do širokého okolí. Podobně působivý rozhled nabízí i skalisko Kokrháč nad Prunéřovským potokem.

Také okolí Klášterce nad Ohří je bohaté na geologické zajímavosti. Přírodní památky Ciboušov a Doupňák prosluly výskytem ametystů a jaspisů, které se využívaly již ve středověku při výzdobě významných českých památek. Třeba za panování Karla IV. jimi byly vyzdobeny kaple sv. Kříže a kaple sv. Kateřiny na Karlštejně nebo kaple sv. Václava na Pražském hradě. I dnes lze v okolních horninách nalézt stopy této mimořádné mineralogické rozmanitosti.

Nejnavštěvovanějším vrcholem pohoří zůstává Klínovec. Nejvyšší hora Krušných hor prošla v posledních desetiletích výraznou proměnou. Modernizované turistické zázemí, rozhledna, síť turistických tras a rozsáhlý lyžařský areál přitahují návštěvníky po celý rok. Přesto si vrchol zachoval schopnost nabídnout jedinečný pohled na celé pohoří – na krajinu, která se po období těžby, průmyslového rozvoje i ekologických problémů postupně mění v jeden z nejzajímavějších příkladů obnovy přírody ve střední Evropě.

Krušné hory dnes nejsou pouze připomínkou své hornické minulosti ani symbolem ekologických problémů minulého století. Jsou krajinou, kde se setkává historie s přírodou, technické památky s rašeliništi a horskými lesy. Právě tato jedinečná kombinace dává pohoří jeho současný charakter a činí z něj jedno z nejpozoruhodnějších území České republiky.