Kutná Hora je jedním z historicky nejvýznamnějších měst u nás, jež bylo zdrojem bohatství českých králů i jejich dočasným sídlem. Návštěvníkům nabízí jedinečné historické památky, jednu z předních českých galerijních institucí i řadu příjemných malých kaváren. Historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, o kterém píšeme v předchozím článku, bylo už roku 1995 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Vznik Kutné Hory souvisí, jak už její jméno napovídá, s „kutáním“ stříbrné rudy, legenda zná však ještě jiné vysvětlení. Podle ní jeden z mnichů sedleckého cisterciáckého kláštera objevil na procházce po klášterních pozemcích tři stříbrné pruty. Spěchal to oznámit svým spolubratřím, a aby místo znovu našel, nechal na něm ležet svou kutnu. Ať už se Kutná Hora jmenuje podle této kutny, nebo podle kutání, jisté je, že začala opravdu vznikat na klášterních pozemcích, a to ve 13. stol. Stříbra bylo přímo v Kutné Hoře i v jejím okolí více než dost a kdysi se tu skutečně vyskytovalo i na povrchu. Proto na starším slavníkovském a později přemyslovském hradišti v blízkém Malíně razili už v 10. stol. stříbrné denáry. Rozvoj těžby byl rychlý, přitáhl sem spoustu lidí z blízka i daleka a koncem 13. stol. pocházela z kutnohorského revíru přibližně jedna třetina produkce stříbra v Evropě.
Opravdová stříbrná horečka vypukla za vlády krále Václava II., kdy tu začalo vznikat skutečné město. Václav II. vydal roku 1300 nový královský horní zákon, Ius regale montanorum, který upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra a ražbu mincí. Tím provedl i mincovní reformu: zavedl novou stříbrnou minci, pražský groš, který se dal směnit za 12 drobných mincí, tzv. parvů. Mince se od této chvíle razily jen v Kutné Hoře a ostatní mincovny v Čechách byly zrušeny. S novým zákonem i s provozem mincovny králi radili odborníci z Itálie. Právě po nich byl pojmenován Vlašský dvůr, místo, kde byla mincovna zřízena a kde bylo zároveň jedno z králových sídel. Roku 1318 byla Kutná Hora povýšena na město a po celé následující století byla zdrojem bohatství českých králů. Vyrůstat v ní začaly hned dva impozantní chrámy sv. Barbory a sv. Jakuba a také menší gotický kostel Matky Boží na Náměti. Později se Vlašský dvůr stal sídlem Václava IV., jenž tam například podepsal známý Dekret kutnohorský. Brzy nato ale Kutnou Horu zasáhly stejně jako zbytek země husitské války. Vojsko Jana Žižky vydrancovalo sedlecký klášter a vypálilo celé město, jež pak bylo osídleno tábority. Asi netřeba dodávat, že to neprospívalo ani těžbě, ani ražbě mincí.
Poté, co byl na sněmu právě v Kutné Hoře zvolen českým králem Vladislav Jagellonský, začalo město znovu prosperovat a rostly i výnosy těžby, což souviselo s pokroky v technice. V té době zde byla vytištěna Bible kutnohorská, druhá tištěná česká bible vůbec. Před koncem 15. stol. došlo ke vzpouře kutnohorských havířů, která bylo potlačena a 13 jejích vůdců popraveno. Havíři v té době už strádali úbytkem těžby, který se prohluboval v následujícím století, doly navíc zaplavovala voda, zatímco do Evropy proudilo levnější stříbro z Jižní Ameriky. V polovině 16. stol. pak Kutná Hora ztratila část práv a přestaly se razit pražské groše. Další ránu tomuto stále ještě protestantskému městu přinesla bitva na Bílé hoře. Připomeňme si, že mezi 27 českými pány popravenými na Staroměstském náměstí byl i kutnohorský purkmistr Jan Šultys. Následovala rekatolizace, kostely v Kutné Hoře byly zbaveny kališnických atributů a navráceny katolíkům, konfiskována byla i část statků, jež přešly do majetku jezuitů. Ti zde založili jednu ze svých kolejí, kde vyučoval například i Bohuslav Balbín nebo Jan Kořínek, autor Starých pamětí kutnohorských. V té době vznikla kromě jezuitské koleje řada dalších pozoruhodných barokních staveb, zejména klášter řádu sv. Voršily, který projektoval Kilián Ignác Dientzenhofer, a kostel sv. Jana Nepomuckého, jenž je dílem Františka Maxmiliána Kaňky.
Procházku městem můžeme zahájit nejlépe ve Vlašském dvoře. Vděčíme za něj králi Václavovi II., který nechal před koncem 13. stol. přestavět starší hrádek tak, aby mohl být zároveň důstojným královským palácem i zemskou mincovnou. O sto let později si ho pro své pohodlí znovu přebudoval Václav IV. a o dalších sto let později na něm provedl úpravy i Vladislav II. Jagellonský. Po ukončení provozu mincovny však objekt dlouhá desetiletí chátral, až do další přestavby. Ta proběhla v 90. letech 19. stol. pod vedením architekta Ludvíka Láblera v duchu puristické regotizace. Bohužel to znamenalo, že byla značná část budovy stržena a vystavěna znovu, ale takové bylo tehdy pojetí restaurátorských prací. Novogotické je také vybavení místností. Ve Vlašském dvoře dnes sídlí Průvodcovská služba a navštívit zde můžete tři muzejní okruhy, včetně mincovny a královského paláce. Za vidění stojí zejména audienční síň s nástěnnými malbami z přelomu 19. a 20. stol. a gotická kaple sv. Václava a sv. Ladislava, kterou vystavěla parléřovská huť společně s královou soukromou kaplí, jež se dodnes nedochovala. Na nádvoří si pak určitě povšimněte řady dnes zazděných vchodů do šmiten, tedy mincířských kováren.
V těsném sousedství Vlašského dvora stojí kostel sv. Jakuba Staršího, impozantní chrám o něco starší než slavnější sv. Barbora. S jeho výstavbou se začalo kolem roku 1330. Vyrůstal pod stavebním i duchovním vlivem cisterciáckého kláštera v Sedlci, proto byl původně zasvěcen Panně Marii; jeho stavbu pak financovali i mincíři a pregéři ze sousedního Vlašského dvora. V pozdější fázi se na stavbě podílela i parléřovská huť, která v té době pracovala na blízké sv. Barboře. Kostelu se říká „Vysoký“ podle jeho severní věže, jež se tyčí do výšky 80 m. Zasvěcení sv. Jakubu je památkou na dobu, kdy se kostel stal utrakvistickým chrámem. V současné době probíhá v kostele rekonstrukce, jinak bývá možné si ho prohlédnout zdarma s textovým průvodcem.
Vydáme-li se od Jakuba malebnou Ruthardskou uličkou, přivede nás přímo k Hrádku, další pevnostní stavbě Kutné Hory. Původně šlo o gotickou tvrz, kterou si nechal na počátku 15. stol. přestavět na hrádek královský rychtář Václav z Donína. O sto let později ho bohatý majitel dolů Jan Smíšek z Vrchoviště nechal přebudovat na palác ve stylu vladislavské gotiky. Jezuité zde pak provozovali školu a škola zde byla i po zrušení jezuitského řádu. V současnosti tu však najdete České muzeum stříbra, které ve městě sídlí ve více objektech. Přímo v budově Hrádku můžete navštívit I. prohlídkový okruh – Město stříbra. V interiérech smíškovského paláce se dozvíte vše o historii Kutné Hory, těžbě stříbra i o mincích. Hrádek je i výchozím bodem pro II. okruh – Cestu stříbra, při němž navštívíte mimo jiné jednu ze štol. Nejprve vás průvodce odvede za jezuitskou kolej do budovy trejvu, těžního stroje z 16. stol., ale ještě předtím vám rozdá hornické haleny, tzv. perkytle, a také mnohem modernější přilby se svítilnami. A budete je potřebovat. Ve štole sv. Jiří, kam sestoupíte, jednak není žádné osvětlení, jednak je tam opravdu těsno. Část cesty půjdete v předklonu, jindy se budete muset úzkou štolou obratně protahovat. Netrpíte-li klaustrofobií či některým zdravotním omezením, určitě si prohlídku užijete. Po „vyfárání“ si pak s průvodcem projdete ještě repliku havířské osady. O tento okruh je velký zájem, takže si prohlídku raději zarezervujte předem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kolínsko a Kutnohorsko