Kytovci
Na podzim 1981 definitivně skončilo velrybářství na Madeiře. Jen čtyři a půl roku poté vyhlásil madeirský parlament, že ve vodách kolem ostrova až po hranici výlučné ekonomické zóny (200 námořních mil od pobřeží) jsou všichni mořští savci chráněni. Území o velikosti více než 450 000 km2 se z dříve životu nebezpečné oblasti změnilo v ráj – nejen pro nejčastěji lovené vorvaně, ale i pro dalších více než 20 druhů kytovců a také pro mimořádně vzácné tuleně středomořské.
Seznámit se s madeirskými kytovci lze prakticky i teoreticky, ideální je absolvovat obě varianty. O tu praktickou se postará vyjížďka na pozorování kytovců, rozšířená případně i o možnost plavání či šnorchlování s delfíny, kterou nabízí několik společností sídlících na jižním pobřeží od Calhety přes Funchal po Machico. U některých firem si můžete vybrat ze dvou různých typů plavidel. Tradiční rybářský člun nabízí pohodlnější plavbu, je ale podstatně pomalejší. Dosahuje rychlosti nanejvýš 12 uzlů, což dost limituje velikost oblasti, kterou je schopen během dvou- až tříhodinové plavby obsáhnout. Zodiac s přívěsnými motory může plout rychlostí až 40 uzlů. Ano, drncá to, dopad po projetí vlnou je tvrdý, prostor, v němž je pasažér s objemnou záchrannou vestou na sobě vmáčknutý mezi dvě opěradla, minimální, vše ale vyvažuje dosah zodiacu. Nejedete totiž na prohlídku zoologické zahrady, ale na nefalšované safari do volné přírody, kde nikdy není předem jisté, který druh či druhy uvidíte, ani jak velké skupiny to budou. Pesimisté by určitě chtěli dodat, že jisté není ani to, zda uvidíte vůbec nějaké kytovce, ale to není úplně pravda. Čtyři druhy se zdržují kolem Madeiry celoročně (vorvaň, kulohlavec Sieboldův, delfín skákavý a delfín kapverdský), přičemž kromě kulohlavců, kteří se nejčastěji pozorují od listopadu do dubna, jsou ostatní nejhojnější od jara do podzimu. Dalšími dvěma běžně pozorovanými druhy jsou plejtvák Brydeův od dubna do října a delfín obecný od prosince do května. Když k této šestici přičteme sedm druhů, které nejsou k vidění tak běžně, ale pořád ještě relativně často, a 15 druhů pozorovaných spíše jen příležitostně, dostaneme se k jedinečnému číslu 28 různých druhů kytovců, jež lze u břehů Madeiry spatřit.
Čluny navíc nevyjíždějí „naslepo“. Agentury mají své pozorovatele, kteří z ideálních vyhlídkových bodů na pobřeží pozorují každý den od rána oceán a svým kolegům hlásí výskyt skupin kytovců v konkrétních místech a jejich přesuny. I díky tomu přesahuje pravděpodobnost pozorování alespoň jednoho druhu při každé vyjížďce v dlouhodobém průměru 95 % (platí pro zodiaky, u rybářských člunů je o několik procent nižší). Samozřejmě nemusí zůstat jen u kytovců. Prakticky jistotou jsou někteří mořští ptáci a často jsou při plavbách za kytovci vidět i karety – z pěti druhů dosud zaznamenaných u Madeiry bývá nejčastěji pozorována kareta obecná…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Madeira