Labské pískovce

Je to nedokonalý překlad německého Elbsandsteingebirge (Labské pískovcové pohoří), jímž se označuje celé pískovcové území na ploše kolem 700 km?, rozložené po obou stranách státní hranice. Označení Labské pískovce je patrně nejvýstižnější. Ale ať už tuto romantickou skalní krajinu nazýváme jakkoliv, zůstává dnes jako před staletími trvale spojena s Labem i Děčínem. Toto město, řeka a okolní pískovcové skály vytvářejí neopakovatelný přírodně kulturní celek, jeden z nejkrásnějších v Čechách.

Od mořského zálivu ke skalním stěnám
Čas, který mezi těmito dvěma podobami zdejší krajiny uplynul, se odhaduje asi na 80 milionů let. Koncem druhohor, v geologickém období svrchní křídy, proniklo do české kotliny mělké moře, které zaplavilo téměř třetinu Čech a zůstalo mořským zálivem 10 až 12 milionů let. Až při třetihorním alpském vrásnění, kdy tlaky od jihu celé území vyklenuly, bylo moře z Čech navždy vypuzeno. Zůstala po něm jen obrovitá pláň mořského dna s nánosy písků a jílů, místy až 700 metrů mocnými. Tlaky od jihu však pokračovaly a ve vypjaté klenbě Českého masivu se probudily staré zlomy, které v oblastech severních pohraničních hor spaly už od doby jejich vzniku. Krkonoše a Krušné hory v podobě obrovitých ker opět vystoupily do svých důstojných výšek a vyzvedlo se i mořské dno, které se stalo pískovcovou tabulí. Krkonošské a krušnohorské linie zlomů, které jsou na sebe téměř kolmé, jako by rezonovaly i na pískovcové tabuli a postihly ji desítkami zlomů a miliony puklin…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2004

Hledáte ubytování v sevrních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Shopping Cart