Shaka – vojenský genius a krutý vládce Na konci 18. století byla východní část jižní Afriky už hustě obydlena bantuskými kmeny. Pěstovaly proso, chovaly dobytek a pohybovaly se obvykle na malém kmenovém území, v jehož středu se nacházela kmenová vesnice – kraal. V té době vznikla v okolí řeky Tugely, v oblasti dnešní provincie KwaZulu – Natal, silná konfederace kmene Mtetwa pod vedením náčelníka Dingisvaya. Pod jeho vládu spadal i malý klan Zulu, kterému velel Senzangakona, podle legendy náčelník z šesté generace od zakladatele klanu. Senzangakona měl řadu dětí, ale v roce 1787 se mu narodil nelegitimní syn Shaka. Kvůli svému původu prožil těžké dětství, hlavní oporou mu byla jeho matka Nandi. Když dospěl, vstoupil do vojenských oddílů náčelníka Dingisvaya a od počátku zaujal svojí silou, obratností a odvahou. Už tehdy se však u něj začala projevovat krutost a bezohlednost. Shaka se brzy stal velitelem oddílu svobodných bojovníků a okamžitě zavedl novou techniku válčení.
Bitvy tehdejší doby se odehrávaly tak, že bojovníci znepřátelených stran se postavili zhruba na vzdálenost 40 – 50 metrů a častovali se nejtěžšími nadávkami. Pak došlo na vrhací oštěpy a obvykle ustoupila ta strana, které dříve došlo „střelivo“. Shaka vyvinul nový typ kopí s krátkou těžkou rukojetí a širokým ostřím – iKlwa. Nesloužilo k vrhání, ale používalo se k souboji muže proti muži. Při bitvě pak jeho válečníci rychle přeběhli bitevní pole a zaklesly se svými štíty do štítu protivníkova, odkryli ho a zlikvidovali novou zbraní. Shaka si bodacího kopí natolik cenil, že návrat z boje bez něj trestal smrtí. Ve strategii pak Shaka vytvořil systém tzv. „býčích rohů“, který umožňoval nečekané obklíčení nepřítele a způsobil, že se bitvy proměnily v totální masakry protivníků…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2003

Další informace o Jihoafrické republice naleznet zde: http://www.sopka.cz