Riviera di Ponente tvoří úzký pás mezi horami a mořem od hranice s Francií až k Janovu. Ligurské Alpy se strmě svažují k moři, pobřeží a horská úbočí jsou poseta vesnicemi, dříve rybářskými a zemědělskými, dnes žijícími převážně z turistiky.
Nedostatek místa vedl na pobřeží, kde se údolí rozšiřují, k rozsáhlé urbanizaci. Sídliště se stovkami skleníků seřazených hustě vedle sebe se táhnou všude po svazích. Hluboce zaříznutá říční údolí však vedou od pobřeží do řídce osídlených horských oblastí s osamělými prastarými, téměř opuštěnými vesničkami. Hřebeny Ligurských Alp tu dosahují nadmořské výšky přes 2000 m.
Hluboké údolí řeky Argentina se táhne 30 km od pobřeží do hor. S přibývajícími kilometry silnice stoupá, vine se přes idylické kopce osázené olivovníky, jejichž zelenošedé listy se blýskají ve slunci. Hlídají je středověké vesnice s těsně vedle sebe stojícími domy. Tvrdou prací mnoha generací se tato oblast stala významným producentem oliv. Ve vyšších polohách olivovníky vystřídá hustá zeleň středomořských křovin a borovicových lesů.
Starobylá Taggia se může pochlubit románským mostem s 15 oblouky a kapličkou uprostřed, jehož nejstarší část pochází z 1. pol. 13. stol., stejně jako pozůstatky městských bran v horní části města. Připomínají dobu, kdy se město dostalo pod vliv Janova a těžilo z bohaté obchodní a kulturní výměny se sousedním Piemontem. Ještě starší je kostel Panny Marie z Canneta, s nádhernou románskou věží, uvnitř ale zničený. Skutečnou pokladnicí církevního umění je klášter dominikánů z roku 1490, jehož výzdobu financovali Viscontiové a Sforzové z Milána a podíleli se na ní významní renesanční umělci. Kolem řeky vidíme početné olivové mlýny (casa olearia). Zdejší oblast dala jméno vyhlášené odrůdě oliv Taggiasca, mimořádně olejnaté, kterou sem přinesli pravděpodobně benediktini, kteří také na svazích kolem Taggie a rovněž mezi Savonou a Ventimiglií založili před 800 lety první terasy k pěstování olivovníků.
Jedním z nejhezčích údolí v západní části Riviéry je více než 20 km dlouhé Valle Nervia. Když skončí husté přímořské osídlení, objeví se u řeky okouzlující městečko Dolceacqua, po staletí hlavní sídlo šlechtického rodu Doria, který údolí vládl. Jeho symbolem je kamenný jednoobloukový most dlouhý 33 m, který proslavil Claude Monet na obraze, kde ho zachytil i s hradem nad ním. Dolceaqua Moneta nadchla už při jeho první návštěvě na konci roku 1883, kdy zde byl společně se svým přítelem Renoirem, a tak se sem v lednu následujícího roku vrátil, aby se mohl v klidu věnovat tomuto, jak sám říkal, jedinečnému motivu. Do svých zápisků si Monet o městečku poznamenal: „…nádherné místo s mostem, který je klenotem lehkosti.“ Most byl postaven v 15. stol., když bylo třeba spojit původní město na levém břehu řeky (dnešní nejstarší část označovaná jako Terra) s nově vznikající mladší částí (Borgo) na prav..