Máchovo jezero - pohled přes jezero na horu a hrad Bezděz

Máchovo jezero

Pokud budeme hledat srdce Máchova kraje, asi se příliš nespleteme, když skončíme na břehu vodní nádrže, jež dnes slyne romantickým jménem Máchovo jezero, ale po naprostou většinu své více než 650 let dlouhé historie se jmenovala prostě a výstižně Velký rybník.

Otec vlasti snad ani nemohl předpokládat, jak úspěšný jeho záměr jednou bude. Karel IV. osobně několikrát pobýval na Bezdězu i v Doksech, aby dohlížel na zakladatelské rybnikářské dílo, jež tu prováděl bezdězský purkrabí Oldřich Tista z Hedčan, ke konci svého života psaný též z Libštejna podle hradu, který si postavil nad Berounkou u dnešního Liblína. Konkrétně Velký rybník byl založen v říjnu 1366. Šlo o natolik významnou událost, že o ní referoval i svatovítský kanovník a kronikář Beneš Krabice z Veitmile: „Toho roku a v tom čase pan císař, meškaje v Norimberce, ustanovil generálním vikářem svaté říše římské pro Německo svého bratra Václava…, a vrátiv se do Čech, zbudoval a vyzvedl rybník podivuhodné velikosti, jakési veliké vodstvo, pod hradem Bezděz. V těchže dobách se také v Čechách objevil zvláštní druh ryb, dříve tu nevídaný, kterým se po česku říká parmy neboli vousáči…“

Máchovo jezero - pohled na příbřežní porosty travin a rákosu

A není divu – dnešní plocha rybníka se podle konkrétní výšky hladiny udává nejčastěji v rozmezí přibližně 278–296 ha (z roku 2015 existuje údaj, podle kterého je při normální hladině na kótě 266,3 m n. m. zatopená plocha přibližně 312 ha), ale původně činila snad až 350 ha. Hráz je 9 m široká a 130 m dlouhá, zadržuje přibližně 5,5–6,7 mil. kubíků vody. Bez ohledu na nějaký ten hektar sem nebo tam je to rybník vskutku obrovský, v Čechách šestý nebo sedmý největší a zcela jistě vůbec největší mimo jižní Čechy.

Po roce založení je třeba zmínit další významný letopočet – 1832. V srpnu onoho roku spatřil Velký rybník a jeho okolí poprvé Karel Hynek Mácha, tehdy jednadvacetiletý, když sem přijel se svým přítelem Eduardem Hindlem. Nalezl zde řadu podnětů a inspiraci nejen například k románu Cikáni, ale rovněž k Máji. Vždyť sám si zapsal v tzv. Výkladu Máje: „Pověst, tedy čili děj básně této … koná se u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci ukazují.“ Hiršberg (správně Hirschberg) je německé jméno Doks, Roll zase Ralska. K otcovraždě z milostných důvodů zde v kraji asi 60 let před Máchovým příchodem opravdu došlo, dokonce v máji – otcovrah Hynek Schiffner pocházel z Dubé, asi 6 km od Doks, jeho matka pak byla přímo z Doks a v Máchově době v městečku pořád žili její příbuzní. Také předobraz Viléma, strašného lesů pána, by se v kraji našel. Spíše než o loupeživého rytíře Pancíře z 15. stol., o němž se zmiňujeme v článku o Sloupu a který byl za své činy údajně potrestán tak, že ho v sýpce na Myším ostrově ve Velkém rybníku sežraly myši, šlo o loupežníka Václava Kumra, který se narodil roku 1767 ve Vísce jižně od Bezdězu, v květnu 1798 byl zatčen v Doksech a 20 let vězněn na Špilberku. Než se vrátil do rodného kraje, stal se tam legendou – nakonec zemřel ve své rodné Vísce a Máchu přežil o sedm let. Takže čteme-li „Jezero hladké v křovích stinných, zvučelo teskně tajný bol, břeh je objímal kol a kol“, čteme o Velkém rybníku…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Máchův kraj/Lužické hory

Máchovo jezero